Kůzlátka

Byl jednou jeden lesíček a v něm docela uprostřed pěkný zelený palouček. Na tom paloučku stál domeček a v domečku žila koza s malými kůzlátky.

Když šla stará koza na pastvu, přikazovala kůzlátkům: „Děti moje, nikomu neotvírejte, jenom mně, když zakřičím, že vám nesu na růžcích seno, v tlamičce vodičku, ve vemínku mlíčko.“ Když to přikazovala, připlížil se pod okno vlk. Všechno vyslechl.

+17

Jen co koza odešla, přiběhl ke dveřím a začal křičet: „Kůzlátka, kůzlátka, otevřete vrátka, nesu vám z lesa na růžcích seno, v tlamičce vodičku, ve vemínku mlíčko.“

Ale kůzlátka mu odpověděla: „My ti neotevřeme, protože ty nejsi naše maminka. Naše maminka má tenčí krček.“

Jak to vlk uslyšel, běžel ke kovářovi a křikl na něho: „Hej, kováři, kováři, ukovej mi tenčí krk! Jak ne, hned tě sním.“ Nu tak mu kovář ukoval tenčí krk.

Vlk běžel k domečku a začal zpívat tenčím hlasem: „Kůzlátka, kůzlátka, otevřete vrátka, nesu vám z lesa na růžcích seno, v tlamičce vodičku, ve vemínku mlíčko.“

Ej, opravdu ti neotevřeme, protože ty nejsi naše maminka. Naše mamka má tenčí krk.“

Rozhněvaný vlk běžel ke kovářovi, aby mu ukoval ještě tenčí krk.

Vlk se vrátil ke kůzlátkům a začal teňoučkým hláskem volat: „Kůzlátka, kůzlátka, otevřete vrátka, nesu vám z lesa na růžcích seno, v tlamičce vodičku, ve vemínku mlíčko.“ „Vždyť ty nejsi naše maminka, my ti neotevřeme,“ říká nejstarší kůzlátko. „Ale je to naše mamka,“ hašteří se ostatní kůzlátka. „To opravdu není,“ nedalo se nejstarší. „Ale opravdu je! Jen ji pusťte, vždyť už máme hlad,“ hádala se ostatní.

Kůzlátka přiběhla ke dveřím a odemkla je. A tu strčí vlk hlavu do jizby.

Polekaná kůzlátka se strachem rozprchla. Některé vyskočilo na pec, jiné na přípecek, jedno na stůl, další do pece. Ale všechno marné. Vlk je všechna pochytal a pohltal. Jenom jedno, co se nasoukalo do pece, nedokázal vytáhnout.

Nažraný vlk odešel a za chvilku přišla koza.

Ach, jak ta se lekla, když našla všechno pootvírané. Vešla do domku. Hledá, mečí, rozhlíží se, ale nikde nic. Ještě nakonec nahlédne do pece. Vidí tam schoulené kůzlátko. „Ach, maminko, jste to vy?“ zavolalo vyděšené kůzlátko. „Ano, já. A kde jsou ostatní?“ „Jéje, maminko moje, kde ty jsou. Přišel vlk, zazpíval jako vy. A tak mu otevřely. On je všechny sežral. Jenom mě nedokázal z pece vytáhnout.