y
O cínovém vojáčku
Slétni dolů s obláčku, leť, pohádko, leť! O cínovém vojáčku vypravuj nám teď!
Tančívala u jezírka, lehounká jak paví pírka, panna líbezná – Vojáček ji zná.
Stojí jako přikovaný, jednu nohu jen – do té přelíbezné panny celý poblázněn.
Každý den se na ni dívá, zvečera pak, když se stmívá, znovu vzpomíná – kolik rád ji má.
Nech už toho, klapy, klapy! Skřítek hrozí mu! Nebo ukážu ti drápy, kdepak princeznu!
Ale vojáček se nedá, pevně stojí dál, tu však skřítek neposeda vítr udělal.
Frrr! Vojáček s bajonetem letí vzhůru divým letem, dolů padá už, statečně – jak muž!
Teď tu leží, chudák malý, jak se vrátit zpět? Prší, proudem déšť se valí, pod ním bajonet.
Ráno sluníčko se třpytí, do kalužin všude svítí bílý obláček – Jéje, vojáček!
Pojď vojáčku hbitě s námi na malinkou loď! Pustíme tě za vlnkami, pojď, vojáčku, pojď!
A už lodička se zmítá a vojáček s ní, všude kolem vlna hbitá pryč je unáší!
Všude kolem voda víří, víří voda zlá – Teď vojáček na panenku smutně vzpomíná.
Myslí voják na panenku, v ruce bajonet, sluníčko mu svítí venku, svítí naposled.
Co se to jen stalo s ním? Ryba veliká už s vojáčkem cínovým ke dnu utíká.
Hamy ham, už jsi tam! Pryč je vojáček – Však tě taky, rybo zlá, chytnou na háček.
Hamy ham, už jsi tam! Bude s tebou zle! Napřed si tě vykuchám – copak tohle je?
Náš cínový vojáček, domů přišel už! Zmáčený a samé šrámy – opravdový muž!
Najednou tak lehko je mu, tolik lehounce, k panence se domů vrátí, domů k panence!
Jakoby to včera bylo, hravých vlnek rej – Panenko má přelíbezná, růžičku mi dej!
U jezírka růži vzala panna líbezná, vojáčkovi růži dala jeho princezna.
Tralílala lalila! Svatba se hned slavila! Přiletěli svatojánci, zavířili s nimi v tanci, tralala!
A co skřítek skřehotavý? Klap, klap, domů běž! princezničku vypusť z hlavy, nic už nezmůžeš!
Tralílala lalili! Tolik skřítka zlobili, čepička mu z hlavy letí, do pohádky nedoletí.
