Pohádka o krajíčku chleba

Jankovi se doma nelíbilo - mívali jen brambory a chléb, ale jemu jela huba po mase. Vydal se tedy do světa.

Došel do veliké vsi, kde právě slavili posvícení. Janek se těšil, jak si omastí jazyk. Prosil v prvním statku o kousek něčeho od oběda. Sedlák mu podal krajíc pěkného chleba. Do Jarka jako když uhodí. O chléb nestál. Obrátil se a krajíček zahodil.

Sedlák to viděl a Janka pokáral. Ale chasník odmlouval: „Chléb jsem měl doma také. Měli jste mi dát aspoň kus pečeně!“ „Pečeni chceš?“ pravil sedlák Jen pojď dál! Dám ti, co budeš chtít.“ Janek vešel do statku a sedl za stůl. Hned mu donesli mísu pečeně. Ale v tom jej sedlák zadržel. „Můžeš sníst všechno, ale s jednou podmínkou. Zůstaneš u nás až do nových žní a budeš dostávat samé maso - ale chleba ani krajíček! Pracovat nemusíš nic? To bude tvůj trest!“ Janek se smál: „Pěkně děkuji za takový trest. Vydržím bez chleba třeba dvacet let!“ A hned se pustil do pečeně, až se mu od huby prášilo.

Čtrnáct dní žil Janek vesel, pracoval jen někdy z dlouhé chvíle a maso měl od rána do večera, k snídani, k obědu, k večeři. Líbilo se mu to, ale pak začal věšet hlavu. Kdyby tak bylo aspoň kousek chleba! Ale sedlák byl přísný, ani ukousnout mu nedal. Jednou však hodil krajíček chleba psovi. Pes jej očichal a nechal být. A Janek jako drak po tom odhozeném chlebě! Ale sedlák mu nedovolil vzít si jej.

Za měsíc Janek maso ani vidět nemohl. Zato o chlebu se mu i v noci zdálo. Nakonec padl před hospodářem na kolena a prosil o propuštění. „Ne, ne, Janku!“ řekl sedlák. „Slíbil jsi, že se dočkáš u nás nového chleba. Já tě nepustím!“

Ale na Štědrý den na statku drželi přísný půst. Ani Janek nesměl jíst maso. Prosil tedy sedláka, aby mu dovolil jít po žebrotě po vsi. Ale hned v prvním stavení na něho spustili: „Ty přece žádnou almužnu nepotřebuješ! Zahodil jsi krajíček chleba!“

Právě tak jej pohostili i v jiných domech. Nakonec došel Janek až za ves, usedl na mez a hořce se rozplakal. Šla tudy stará žebráčka, ptala se chasníka proč pláče a Janek se jí upřímně vyzpovídal, jak zahodil chlebíček a jak je trestán.

„Človíčku, těžce jste se prohřešil“ řekla stařenka. „Ale dnes má mít každý radost, nechci, abyste byl smuten!“ A nadělila mu ze svého rance, co po vsi dostala. A Janek šťasten hodoval hned na mezi.

Pak se i sedlák nad ním smiloval a dovolil mu jíst aspoň brambory. Ale Jankovi bylo po chlebě stále teskno. Chodil se dívat, jak roste žito - a sotva kousek dozrál, už spěchal na kole s kosou.

Ještě večer si žito vymlátil, ráno zavezl do mlýna a večer mu hospodyně zadělala na první chléb. A když hospodář nakrojil pecen a podal mu skrojek, vyhrkly ubohému slzy z oči. Zlíbal chlebíček a nikdy, nikdy už jím nepohrdal.

Pohádka o krajíčku chleba

Výrobce

DiarMU

Rok

1956

Délka

Autor

Lukeš Jaroslav

Napsal

Holešovský František

Označení

B0007

Koupit

Pohádka o krajíčku chleba

Podobné pohádky

Proč ubylo měsíčka – Mlýn

Jůra, Matěj, Jan

Silný Ctibor

O dvanácti měsíčkách