y
Nemocný Medvěd
Jirkův Medvěd onemocněl. Radila myška, zajíček, radili všichni kamarádi, jak Medvědovi pomoci, ale vše marné. Bříško Medvěda bolelo a bolelo. Jen moudrá tetka sova dobře poradila: „Medvěd musí jíst houstičku s mlékem.“ Žabka zavzdychala: „Mléko máme, ale kde vezmeme houstičku?“ Jirka, bystrý chlapec, vzal nohy na ramena a zaběhl k pekaři.
„Pekaři, pekaři, dobrý člověče, Medvěd nám onemocněl. Uzdraví ho jen houstička s mlékem. Upeč mu, prosím tě, houstičku.“ „Upeču, ale přines mi od mlynáře mouku.“
Běží Jirka k mlynářovi. „Mlynáři, dobrý člověče, Medvěd nám onemocněl a uzdraví ho jen houstička s mlékem. Pekař ji upeče, ale potřebuje mouku.“ „Mouku namelu, ale dones mi od rolníka obilí.“
Jirka našel rolníka na poli. „Rolníku, dobrý člověče, Medvěd nám onemocněl. Uzdraví ho jen houstička s mlékem. Pekař mu houstičku upeče, ale potřebuje od mlynáře mouku a mlynář od tebe obilí.“ „Nakosím, vymlátím, ale potrebuji kombajn.“
Jirka přišel k továrně, kterou právě stavěli. Inženýr mu řekl: „Kombajn pro rolníka dostaneš, ale musíš nám pomoci stavět.“
Jirka si sedl do kabiny jeřábu, který podává cihly a zručně manipuloval pákami.
Továrna je krásná. Chybí už jen uhlí, aby se stroje rozjely.
Jirka šel do slévárny a pěkně poprosil: „Hutníku, dobrý člověče, onemocněl nám Medvěd...“ „Vím, vím, slyšel jsem, potřebuješ uhlí pro továrnu, aby v ní vyrobili kombajn. Pošlu uhlí.“
Už funí vláček s černým zlatem do továrny.
Jirka dostal nový, novoučký kombajn pro rolníka.
Rolník mu nažal a namlátil tolik obilí, že je stěží unesl.
Od mlynáře dostal bílou mouku.
U pekaře pořádně roztopili pec. Růžové houstičky, ba i jiné pečivo naložili Jirkovi do košíku.
Jirka běží, co mu síly stačí, aby Medvěd netrpěl, aby se co nejdřív uzdravil.
A když Medvěd snědl první houstičku, hned se usmíval.
Po druhé houstičce vyskočil z postele a s kamarády se dlouho, dlouho veselil.
