Proč nosí montéři modré šaty?

To bylo tak. Jednou brzy zjara slunce už pocházelo příkopy prvními zlaťáky blatouchů a pampelišek a polem šli dělníci – montéři. Montéři jsou hoši jako jiskra; však také mají s modravou jiskrou elektřiny pořád co dělat ti, kteří spravují dráty elektrických vedení. A tak také toho jara opravovali v polích dráty. Vedení bylo vysoko a nebyl po ruce tak dlouhý žebřík, aby k nim dosáhl. „Co na tom, že není žebřík! Postavíme se jeden druhému na ramena a ten nejhořejší tam dosáhne.“

Jak rozhodli, tak udělali. Tomu, co stál nejvýš, kamarádi radili a podávali mu do výše nástroje. „Dávej pozor, ty tam nahoře! Každý žebřík má dva konce! Hochu, nezapomeň, že žádný žebřík není vysoký až do nebe!“ Nebe bylo tehda jak škopíček, vrchovatý modrou oblohou a točil se na něm takový jeden mráček, zrovna jako kus mýdlové pěny, když maminka pere. A tomu nahoře to nedalo. Byl tak vysoko, že si myslel: „A já si sáhnu na ten bílý mráček na obloze. Je přece docela blizoučko.“ To víte. Všetečka montér! Všemu chce sáhnout na kloub, jak a proč to chodí a proč to je na tom světě zrovna tak a ne jinak. Nedbal na rady soudruhů, že žebříku je konec, natahuje se, natahuje se a už – už by byl málem k obláčku dosáhl, ale chyba lávky!

Jak se nahnul, tak jak byl – spadl do škopíčku nebeského blankytu nad sebou. Co teď? Široko daleko nebylo živáčka, jen vysoko v čistém vzduchu křižovalo hejno vlaštovek.

Když někdo někam spadne, tak to se musí, holenku, řešit rychle. Dělníci dole nasupili čelo, dali pěkně do kupy radiovky i rozumy a už tu byl vítězný nápad.

Musejí zavolat o pomoc k vlaštovkám. Jak se uradili, tak udělali.

Poslali rychlé vlaštovky, ty chytili milého kamaráda za šosy a se švitořením ho nesly dolů k zemi.

A – žuch s ním do trávy v příkopu!

Jak se smál, když dole stál! A jeho úsměv měl v očích kus zlatého slunce. Kouká, kouká – co to? Šaty má celé pomodřené od jasného nebe, jak se v něm vykoupal. Jenom na rukávu mu ulpělo kus bílého obláčku jako peříčko. Od těch dob všichni správní montéři si jistojistě dávají své pracovní šaty šít v nebi z jasné modré oblohy.

A mezi dělníky a vlaštovkami je od těch dob přátelská úmluva. Vlaštovky nemusejí hledat keře a stromy v poli, když už je křídla bolí, protože montéři pro ně natáhli kolem celé zeměkoule stříbrné dráty, na kterých ty švitorky až dodnes sedávají.

Proč nosí montéři modré šaty?

Výrobce

DiarMU

Rok

1955

Délka

Autor

Steinzová Olga

Napsal

Kriebel Zdeněk

Označení

B0009

Koupit

Proč nosí montéři modré šaty?

Podobné pohádky

O chytré želvě

O dvanácti měsíčkách

Kozlíček Nebojsa

Pohádka o krajíčku chleba