y
Liška stavitelka
Lev, chovatel slepic, denně kurník otvírá v doprovodu svého tajemníka — Osla.
Pustí všechny slípky, nasype jim zrní a něžným lvím hlasem na ně vrní: „Ná, pipipi, ná . . . “
Ale neví, chudák, než se domů vrátí, že mu Liška v kurníku pěkně řádí.
Lev do účtů hledí na čele chmury: „Čím to, že mně stále mizí kury?“
„Co dělat?“ — dumá. Nakonec si praví: „Kurník je špatný! Kdo nový postaví?“
Slyšela to Liška za plůtkem ukrytá, a vidí: dobrý obchod se naskýtá!
Nelení. Hned má plán. Do hrsti rozum bere a za chvíli klepe na Lvovy dveře.
„Pane Osle, klaním se. Jsem Liška - stavitelka. Nesu plán kurníku. Stavět ho — čest pro mě bude velká!“
„A Vám, pane sekretáři“ — slaďoučkým dodá hlasem — „pro zoubky vážené, hle, cosi přinesla jsem.“
Tak podplacený Osel, Liškou nadšený, hned Lvovi její návrh přednést nelení.
Radostně zařve Lev: „Překrásné! Fantastické! Hned stavbu zadávám té stavitelce Lišce!
„Kurníček pěkňoučký, a přitom solidní je. V takovém se slípka dobře před zloději skryje.“
Kurník je hotový. A Liška – stavitelka vchází tam vítězně, za sebou zavře dvířka.
Dvířka se zavřela — tož jaké to jsou špásy? Potvora, další, tajná dvířka spravila si.
A v plotě, pohleďte, jak laťku tiše zvedá, to zase pro útěk si tajný východ hledá.
A potom Liška na Lva volá smělo, ať prohlédne si její skvostné stavitelské dílo.
Prohlédl zvenku, dovnitř Lev taky kouká. Lev je tím nadšený a spokojeně brouká.
A Osel — sekretář? Na kurník se nekouká. Liščiny dárečky spokojeně chroupá.
Však Liška úlisná znova se ujme slova: „Nu tedy, můžete slepičky hned všechny nastěhovat!“
V trojstupu pochodují slípky do nového bytu. A Lev je spokojen, jako král sedí si tu.
Nakonec přiběhla i kvočna s kuřátkami. Koukají, mžourají — hle, všechno přepych samý!
A když se večerní soumrak už oknem dívá, do měkkých podušek si každá slípka líhá.
A spící slepičky se ve snu nehnou ani. Vědí, že pevný zámek jim jejich domov chrání.
Ale tu — co je? V pokojné noční tichu dovnitř se Liška mazaná tajným vchodem plíží.
Chmat! Už má kohouta! A ještě jednu slípku! Zlodějka prohnaná — vidíte tu mršku!
Lev ráno sčítá slepičky a moc kysele civí: „Kurník je bezchybný! Kam mi ty slípky mizí?“
Tak Osla pověřil, ať s puškou kurník hlídá. Však Osel dřív než všechny kury dřímá.
Lištička — zlodějka rady si vždycky ví. Hup! — už je v kurníku a další slípky loví.
Křik přeukrutný nastal, motanice hrozná. A na ten křik — se náš Lev vzbudil ze sna.
Na pomoc slepičkám hned prudkým cvalem běží, až se mu nádherná a bujná hříva ježí.
Uvidí tajný vchod! Strčí tam velkou hlavu. A koho uviděl? Zlodějku — stavitelku.
Máš, Lve můj, příběh, a poučení k tomu: Nedávej kurník stavět ledaskomu.
