Do školy

Seshora či zezdola přišel rozkaz do dvora, ať se líbí nebo ne, zítra škola započne. Časně zrána, za zory, všechny děti do školy! Musí tam být celý den, už to dali na buben! Co jen zdravé nožky mělo, do školy hned pospíchalo, všichni chtěli do školy, hloupí býti nechtěli.

I maminky pospíšily, děti pěkně ustrojily: Kravička si telátko, učesala drobátko,

+20

prasátko se umývalo, hříbátko se učesalo, jen kozička rohatá, že půjde i střapatá.

Do školy šli s vážnou tváři, pod paží se slabikáři: zajíček s prasátkem, telátko s hříbátkem,

ovečka s kozičkou, a psíček s kočičkou, s nimi vážný oslíček, hezký, malý šedáček.

Do školy když přišli, pane, všechno bylo nachystané, straka, povídalka velká, byla paní učitelka.

Hned je ve své dobrotě, usadila na plotě.

Ale žáci, ubožáci, nejsou přeci žádní ptáci, jak seděli všichni v řadě, s plotu dolů popadali, leželi pak na hromadě, vesele se tomu smáli.

A když ticho nastalo, učení se začalo: Paní straka vykládala, „a—b—c—d“ předříkala, abecedu, ba i krát, přečetla jim snad stokrát.

Ale chyba, chyba lávky, nechápali, co to, co Je, každý říkal jen to svoje: Telátko „mú“ a „hu—hu—hú“, ovečka „bé“, kozička „mé“, kočička „miau—miau—miau“, a psíček „hav—hav—hav“, koníček „hi—hi—hi“, oslíček „iá—iá—iá iá...“ Zajíček, ten se jen díval, smál se a ocáskem kýval.