Devět kuřátek

Byla jedna slepička a měla devět kuřátek. Osmi říkali všelijak, deváté se jmenovalo Pipka.

Našla-li slepička zrno, osm kuřátek se radovalo, ale deváté se rmoutilo: „Škoda, že nás je devět. Kdybych byla sama, každé zrnko by bylo moje.“

Jednou slepička slíbila kuřatům, že jim přinese s pole klas. Přeletěla plot a kuřata na ni čekala na dvoře. Osm se jich těšilo, jak se budou dělit o klásek. Ale Pipka si myslila: „Půjdu mamince naproti a celý klásek na ní vyloudím.“

I vydala se Pipka tajně na cestu. Ale daleko nedošla. V zahradě byla jamka a jak Pipka chvátala, spadla do jamky a nemohla ven. Bědovala, naříkala, ale její nářek nikdo neslyšel.

Slepička se zatím vrátila domů jinou cestou. Když si kuřátka spočítala, poznala, že jedno chybí. I ptala se: „Kde je naše Pipka?“ Ale nikdo o Pipce nevěděl.

Kuřata se rozběhla po dvoře a jedno zašlo i na zahradu. Tam slyšelo, jak si někdo naříká. Běželo po hlase, až našlo sestřičku v jamce.

„Počkej, Pipko, hodím ti proutek a vyskočíš,“ povídá kuřátko a rozběhlo se pro proutek. Pipka vystoupila na proutek, ale z jamky vyskočit nemohla.

Kuřátka snášela suché listí, větévky, písek i kaménky, ale jamka byla příliš hluboká a Pipka stále bědovala: „Zahynu ubohá, zahynu! Škoda, že tu nejsou ostatní!“

Běželo tedy kuřátko pro ostatní a všechna i se slepičkou snášela do jamky dřívka, listy, oblázky, stébla, větvičky, trávu, hrudky, všecko, co našli v zahradě. Jamka se rychle plnila a Pipka vystupovala výš a výše.

A najednou hop! - vyskočila z důlku a radovala se: „Dobře, že je nás devět! Kdybych byla sama, byla bych zahynula.“ A od té doby se už Pipka vždycky o všechno s ostatními kuřátky dělila.

Devět kuřátek

Výrobce

DiarMU

Délka

Autor

Boukal V.

Napsal

Janíčková A.

Označení

B0452

Devět kuřátek

Podobné pohádky

Enšpíglova řemesla

Silný Ctibor

Hra na pasáčka

Hrnečku vař!