y
Jak šlo vejce na vandr
Jednou za dávných časů se vejce rozhodlo, že půjde na vandr. Tak se vykutálelo z koše a pustilo se, kde se mu šlo dobře.
Cestou potkalo raka. „Kam jdeš?“ zeptalo se ho vejce. „A ty kam?“ povídá rak. „Já jdu na vandr!“ „Ale já nechci být horší než ty, půjdu taky!“ Tak už byli dva a byli hned odvážnější.
Jdou a jdou a potkají kačenu. „Kam jdeš?“ ptá se vejce. „ A vy kam?, ptá se ona. „My jdeme na vandr, pojď, budeme tři.“ Kačena souhlasila a už byli tři.
Jdou a jdou a potkají krocana. „Kam jdeš?“ praví vejce. „A kam vy?“ ptá se krocan. „My jdeme na vandr, pojď s námi do party!“ Krocan souhlasil a už byli čtyři.
Jdou a jdou a potkají koně. „Kam jdeš?“ říká vejce. „A kampak vy?“ praví kůň. „My jdeme na vandr, pojď, bude nás pět. Kůň šel, bylo jich, kolik na ruce prstů.
Jdou a jdou, potkají vola. „Kam ty jdeš?“ ptá se vejce. „A kampak vy?“ praví vůl. „My jdeme na vandr, pojď, větší hromádka platí víc.“ Vůl souhlasil a už jich bylo šest.
Jdou a jdou pěkně v houfu a potkají ještě kohouta. „Kam jdeš?“ říká vejce. „A kampak vy jste se tak rozběhli?“ ptá se kohout. „My jdeme na vandr, pojď, bude nás spolu sedm!“ Už jich bylo dohromady sedm dobrých kamarádů!
Vandrovali, vandrovali, až najednou v temném smrkovém lese nevěděli kudy kam, a byli už i pořádně hladoví. Kde mají přenocovat? Už bylo načase něco vymyslet.
Ale vejce mělo dost rozumu za všechny. Poslalo kohouta na vysoký smrk a ten odtamtud zahlédl světýlko daleko v tmavém lese. Radostně na ně zakokrhal. Vejce volalo: „Sleť v tu stranu, kde je světlo, ukážeš nám cestu. Tam půjdeme. Musí nám dát najíst a nechat nás přenocovat.“ Kohout sletěl tím směrem a ostatní ho následovali.
Našli chýšku v horách, ve které se svítilo. Vejce řeklo koni, aby zabouchal na dveře. Ten zaklepal a ze světničky vyšla stará baba. „Co tu hledáte? Rychle běžte pryč, nebo až přijdou moji chlapci domů, všechny vás rozmašírují na kaši!“ spustila na ně baba. „Ech, rozmašírují-nerozmašírují, o to se nestarej, ale dej nám najíst,“ řeklo vejce. „Ať vás hrom vezme, pro takové po světě posbírané trhany nic nemám!“ durdila se baba.
Tu vejce rozkázalo volovi, aby vzal babu na rohy a zanesl ji do lesa. Vůl to udělal a hodil ji tam někde do jámy, a potom přiběhl nazpět.
Všichni vešli do světnice, kde bylo napečeno, navařeno, neboť baba připravila dobrou večeři pro sedm zbojníků. A ti právě přicházeli se hřmotem, lomozem, až to v lese praštělo. Co teď? Dobrá rada drahá, ale vejce si hned rady vědělo. Kohoutovi nakázalo vyletět nad dveře, vola postavilo do síňky, koně do světnice za dveře, krocana poslalo na pec, kačenu pod lavici, raka do konve a samo se zahrabalo do hromady žhavého popela, světlo zhasli.
Zbojníci přišli a světlo v chýši nevidí. „Či snad ta baba zaspala?“ říkají si. Hned se podívám, co je!“ praví největší z nich a vešel dovnitř.
Vstoupí do síňky. Tu ho vezme vůl na rohy a hodí ho otevřenými dveřmi do světnice. Tam spoza dveří kopne do něj kůň kopytem. „Ej, který čert? Počkej, hned ti posvítím do očí!“ řekne zbojník a skočí k hromadě popela, že rozsvítí světlo. A jak rozhrnul popel a začal do něho foukat, žhavé uhlíky připekly vejce. Vejce puklo a fouklo zbojníkovi do tváře a očí plno žhavého popela. Jako střelený skočil ke konvi, že si tvář a oči vymyje. Ale jak namočil ruku, chytil mu rak prsty do klepet. Zbojník trhl rukou, převrhl konev a způsobil veliký hlomoz.
Do toho hlomozu zatřepotá kačena křídly a zakáchá: „ ták, ták, ták!“ Krocan zahřmotí na peci křídly a kývajíc hlavou hudruje: „hudrý, hudrý!“ Kůň ještě jednou kopl zadníma nohama zbojníkovi do zad a vyhodil ho síňky, tam ho zase vzal na rohy vůl a vymrštil ho ven na dvůr. K tomu všemu kohout nad dveřmi se ozýval z plna hrdla: „kikirí, kokoré!“
Dokopaný a dobitý zbojník spadl jako bez duše ke kamarádům a povyprávěl jim všechno, co zažil.
Zbojníci se polekali a nečekali, až by se to všechno z chalupy vyhrnulo i na ně. Vzali nohy na ramena a nechali tam i všechnu kořist, co naloupili.
Naši kamarádi potom zasedli ke stolu k hotovému jídlu. Jedli, pili do sytosti. Potom šel každý svou cestou a nevíme, zda se ještě někdy sejdou k dalšímu mistrovskému kousku.
