y
Lomidřevo nebo Valibuk
Byla jedna matka, která svého syna třikrát sedm roků kojila, až byl tak silný, že vytrhl ze země mohutný buk i s kořeny. Od té doby mu říkali Lomidřevo nebo Valibuk.
Lomidřevo chtěl poznat svět. Proto se vypravil na cestu. Rozloučil se s rodiči, kterým slíbil, že se vrátí a na stáří se o ně postará.
Když už přešel pořádný kus cesty a nastal večer, zastavil se v hostinci přenocovat. Tady se seznámil se dvěma silnými mládenci. Jeden z nich byl tak silný, že dovedl lámat železo. Proto mu říkali Lamželezo. Druhý, Valihora, byl snad ještě silnější, neboť dokázal hory přenášet. Skamarádili se a zrána se vydali všichni tři na cestu.
Zanedlouho se potkali s formany, co vezli železo a jejichž vozy uvízly v hlíně. Lomidřevo jim slíbil, že jim vozy z bláta vytáhnou, když jim dají tolik železa, co unese jeden z nich. Když mu to formani slíbili, nařídil jim vypřáhnout koně. Potom polehoučku jeden za druhým všechny vozy z bláta povytahoval.
Odměnu převzal Valihora. Formani jen kulili oči, když si všechno železo naložil na záda a ani se pod ním neohnul.
Tu sa ohlásil Lamželezo: „Nač nám bude tolik železa! Víte co? Já z toho umíchám tři cepy a půjdeme mlátit obilí. Šoulel železo jako těsto, až udělal tři cepy.
Vydali se dále, až přišli k jednomu pánovi. Ten měl velké stohy pšenice, ale mlatce nikde nemohl najít, neboť byl lakomý až hrůza. Mládenci se s ním dohodli, že mu všechno obilí vymlátí, když jim jako odměnu dá tolik zrní, kolik sami unesou. Od rána do večera všechno vymlátili. Dali zrno do velké sýpky. Potom Valibuk obejmul sýpku, vyhodil si ji na záda a šli.
Pána to hrozně mrzelo, proto rozkázal svým sluhům, aby za mládenci pustil divokého býka. Lomidřevo počkal na býka. Chytil ho za rohy, a mírně s ním praštil o zem, že hned bylo po něm.
Když to pán ze svého hradu viděl, pustil za nimi divokého kance. Ale i toho Lomidřevo lehce přemohl.
Pán nakázal sluhům zapřáhnout, a už uháněl v kočáře za třemi kamarády. Lomidřevo vytrhal veliké duby a cestu jimi zatarasil. Potom už přátelé pokojně pokračovali v cestě. Svůj výdělek zanesli rodičům a potom se vydali znovu do světa.
Po dlouhém putování se tři přátelé dostali do království, kde byli všichni smutní, neboť tři draci unesli tři královské dcery. Král slíbil mládencům své dcery za ženy, jestliže je z moci draků vysvobodí.
Vyprosili si dlouhý provaz a vydali se k dračí díře. Do hluboké díry spustili Lomidřeva.
Když Lomidřevo dosáhl na dno hluboké díry, uviděl v dálce světlo. To ho dovedlo ke krásnému zámku. Vešel dovnitř a ve světnici uviděl první královskou dceru. Chtěl ji hned odvést. Princezna však prosila, aby se schoval do komory, protože zaslechla, že se drak vrací.
Strhl se veliký hluk, neboť drak se opravdu vracel domů a napřed hodil domů svůj stotunový kyj, aby ho nemusel nosit. Lomidřevo zvedl kyj a hodil ho drakovi nazpět. Ten si hned pomyslel, že doma musí mít jakéhosi hospodáře. Vrátil se pro kyj, a nadávaje nesl si ho na zádech domů.
Když se drak vrátil domů, začmuchal do všech koutů: „Fuj, páchne tu člověčina!“ - Princezna se ulekla a prosila draka, aby neubližoval člověku, protože je to její bratr, co ji přišel navštívit. Ale Lomidřevo se nezalekl a vyšel z komory před draka. Drak ho přivítal a nabídl mu olověný chléb na svačinu. - „Já tvůj chléb jíst nebudu,“ - řekl Lomidřevo - „ale přece ti svou sílu předvedu.“ Když se drak nažral, vyzval Lomidřeva k zápasu. Vyšli na humno, které bylo místo hlíny zalité olovem. Nakonec vyhrál Lomidřevo, který zarazil draka tak hluboko do olova, že mu z něj trčelo jen šest hlav. Ty potom kyjem na prach roztřískal. Princezna nevěděla, jak mu má poděkovat. „Nu“ - řekl Lomidřevo -, „zbal, co můžeš z toho zámku odnést, já jdu zatím osvobodit tvé sestry.“
V druhém zámku se všechno opakovalo. Jenže drak měl devět hlav, jedl železný chléb a zápas se odehrával na železném humně. I když drak Lomidřeva až po pás do železa zabořil, Lomidřevo z něj rychle vyskočil, až půl humna vytrhl. Potom však Lomidřevo draka chytil a vrazil do železa tak hluboko, že mu jen hlavy trčely. Draka kyjem zabil a tak osvobodil i druhou princeznu.
Ve třetím nejhezčím a největším zámku bydlel dvanáctihlavý drak, který žral ocelový chléb a zápasil s Lomidřevem na ocelovém humně. Ale i toho Lomidřevo po urputném boji přemohl a zabil.
Třetí princezna radostí objala a políbila hrdinného mládence Lomidřeva. Potom vtala zlatý proutek, švihla s ním bránu zámku a ten se proměnil na zlaté jablko, které jim potom svítilo na cestu. To samé udělaly i další dvě královské dcery. Když nakonec přišli k díře, Lomidřevo zatáhla za provaz a jeho přátelé Lamželezo a Valihora všechny vytáhli na světlo.
Když se spolu vrátili do královského zámku, král dal vystrojit velkou hostinu, Tak, jak slíbil, dal své dcery třem junákům za ženy.
Po svatbě se kamarádi i s mladýni ženami vydali každý na svůj vrch a tam si z jablíček zase zámky postavili. Pozvali i rodiče a žili svorně v lásce a pokoji.
