Otec kocour vzdychá: Běda! Takhle se to dělat nedá. Mourku, co jen bude z tebe, pomyšlení na to zebe. Život, jaký žije kočka, není přece žádná hračka!
Koťata rostla jak z vody, měla denně myší hody. Byla hezká, zdravá, silná, při chytání myší pilná. Tak to šlo až do léta. Když začlo být venku krásně, zamňoukala jednohlasně: Vydáme se do světa!
O třech švarných kocourech, letěla zvěst po dvorech. Mezi zprávou, kdo už zasil, i rozhlas to brzy hlásil. Znal už je snad celý svět! Zájemci se našli hned.
Přišly děti, přišly paní. Jejej, to je štěbetání! Jeden křičí před druhého: Já chci toho strkatého! Toho s puntíky mi dejte, obavy o něj nemějte! U nás bude dobře žít, chutné mlíčko bude pít!
Přišel také námořník, rázem přerušil ten křik: Prodejte mi druhého, nebojte se druhého, nebojte se o něho. Pane kocour, věřte mi, lépe nežli na zemi, bude se mít vaše kotě se mnou v námořní kajutě. Bude se mnou cestovat, v lodi myši chytávat. Dobře se nám bude dařit, společně si budem vařit. Z nejbližšího přístavu, pošlem tisíc pozdravů!
Třetí kotě dlouhá cesta láká do velkého města. A už je tam. Tu ho máte, zvěčněného na plakátě! Kocour Senzo – akrobat, bude dnes vystupovat!
Na čtvrtého už od vrat začali se vyptávat: Má kožíšek černý? Bílý? Je zdravý, chytrý a smělý? Je hudebně založený? – ptaly se též mnohé ženy. Sotva ho však spatřily, zájem o něj ztratily.
Kocourek byl šedavý, hudbený a nezdravý, hřbet měl divně pokřiven. Chudáček! Je nemocen? Jiný není? Pojďte, jdem! Tohohle si nevezmem!
Doma často říkali mu: Zle dopadneš, milý synu! Za pecí ti nesvědčí. Kdo tě potom vyléčí? Kdo chce stalé zdravý být, musí zcela jinak žít. Pohyb, slunce, voda, vzduch, pak je v těle zdravý duch!
Děvčata i kluci malí se mu raděj vyhýbali. Na kocourka tíseň padá… Marně hledá kamaráda.
Vlaštovičky – hrdopyšky dráždějí ho z modré výšky. Mourek ochranu si hledá, ale co to? Třikrát běda!! Vždyť i tohle děvčátko křiklo na něj: Koťátko, ošklivé jsi, hned jdi pryč! Slova šlehla jako bič!
O kus dál se dítě ptalo: Mami, co se mu to stalo? Kdože to ví, vyrostlo tak, jako mnohý lenivý žák, asi křivě sedávalo, zádíčka si ohýbalo.
Slzy jako čočovice skropily mu smutné líce. Mourek vzlyká, běduje. Raději se ukryje, než by byl všem lidem pro smích, do lesa, co nejdál od nich!
Kolem tolik velkých stromů!? Neměl bych se vrátit domů? Mourek má pláč na krajíčku, kdy tu spatří veveřičku. Mám se jí, či nemám bát? Je to pro mne kamarád?
Veverka se rozesmála: Chceš, abych tě litovala? Jsi ty směšný kocourek, slaboučký a samý brek. Pláčem se nic nespraví! Já vím, co tě uzdraví. Vůně lesa, tělocvik, slunce… No tak, nech ten křik. Honem pěkně vypni hruď. Zkus přeskočit tenhle prut!
Šibalsky se usmívala, když kocourka trénovala: Odhoď lenost! Běhej! Cvič! Nemoc bude brzy pryč! Chceš-li vyhrát nakonec, zapomeň na teplou pec!
Kocourek hned začal cvičit, rovnat kosti, nemoc ničit. Dá to práci, všechno bolí… Když však začal, nepovolí! Zatnul zuby. Nevadí, co zameškal, nahradí!
Plynou týdny, přišlo léto. Všude květů záplava. Mourek teď už dobře ví, že kdo vytrvá – vyhrává! On vytrval, úspěch slaví, teď je silný, plný zdraví! Lesem domů uhání. Jsem snad ještě k poznání?
Po čase se zas rodina sešla doma, u komína. Kočka, kocour, jejich děti, každý hned chce vyprávěti, zavzpomínat po létě, co kdo prožil ve světě. Kde je mazlík, malý Mourek? Ach, ten nešťastný kocourek! Byla s ním jen samá svízel, trápil se tu… pak nám zmizel…
Slzy zaplavily líčka, smutek stoupá do srdíčka. Smutně hraje mandolína, když tu náhle u komína… Hop nahoru! To je Mourek!!! Nešťastný čtvrtý kocourek! Jak je velký, krásný, silný. Ten byl jistě v létě pilný. Jak se všichni radovali, že se zas šťastně shledali. Nerozehnal-li je pes, radují se ještě dnes!
Konec.
y
