Smolíček pacholíčekSmolíček byl malý pacholíček. Bydlel v chaloupce na kraji lesa s jelenem se zlatými parohy. Hezky se jim žilo, v chaloupce bylo útulně a milo. Jelen se staral o malého pacholíčka, chránil ho, dával mu dobré rady. A Smolíček jelena ctil a poslouchal. Každé ráno, než odešel jelen na pastvu, Smolíčkovi přikázal, aby byl hodný a pokojně vyčkal, než se vrátí. „Dveře zavři na petlici, smíš si hrát jen ve světnici. Neotvírej nikomu, nevpouštěj ho do domu!“ dodal jelen, hop a skok a byl pryč.Jeden den míjel druhý. Smolíček si hrával ve světnici a čekal na jelena, než se vrátí z pastvy. Až jednou kdosi zaťukal na dveře. Smolíček se polekal, nesmělým hlasem se zeptal: „Kdo to klepe, kdo to ťuká, kdo to v hraní ruší kluka?“ Zvenčí se ozvaly tři tenké hlásky: „Smolíčku pacholíčku, otevři nám světničku, je nám zima, zebe nás, nezkřivíme tobě vlas.“ Užuž chtěl pacholíček vyskočit, že otevře dveře, ale včas si vzpomněl na jelenovo varování. „Neotevřu, jděte pryč, stejně nemám k zámku klíč.“+7Když se jelen vrátil domů, Smolíček mu všechno řekl. Jelen ho pochválil. „Uposlechl jsi mých rad, já jsem tomu velmi rád. Jezinky jsou ženy divé, nedobré a zloby chtivé.“ I druhý den se jelen vypravil na louku, aby se napásl. Sotva si Smolíček pacholíček začal hrát, zaslechl líbezné hlásky: „Pacholíčku, náš hošíčku, zahrajem si na honičku. Běhat, skákat kolem stolu, veselit se budem spolu. Už se přestaň bát a pojď dveře otvírat.“ Tentokrát Smolíček nedbal na jelenovo varování, rád by si s někým hrál, a tak dveře otevřel.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleDalší okénka (7) uvidíte po přihlášení.Smolíček PacholíčekVýrobcePPFilmRok2020Délka11 okénekAutor kresebVydrová MarkétaAutor textuRožnovská LenkaOznačeníB1208KoupitDalší diafilmy výrobceTři přadlenySmola a Mazáček: NámořníciŠípková RůženkaPrincezna na hrášku