y
Smola a Mazáček – Námořníci
Smola a Mazáček chtěli být námořníky. Pořídili si loď. Pěknou velkou plachetnici! Byl krásný den, moře plné vln, slunce svítilo, loď se kolébala ze strany na stranu.. prostě úplná idylka. „Budeme chytat ryby, ať máme co jíst.“
Jenže na moři nejsou sami! Jejich krásná plachetnice se líbí i pirátům! A že vypadá nově, lodivod pirátů velí: „Napravoboku loď, a vypadá honosně, ta by stála za lup!“
Tak na ně! Nabít a pal!! BUM. Vedle. A znovu – nabít a pal!! BUM. Znovu vedle.. Smola a Mazáček mají zatím štěstí!
„Sláva, minulo nás to!“ Mazáček vše sleduje dalekohledem. „Tohle se mi ani trochu nelíbí.. kdo to po nás střílí?? Vždyť nám zničí loď!“, strachuje se Smola. „Musíme se chovat jako praví námořníci a svou loď si chránit,“ říká na to nebojácně Mazáček.
„Vidím pirátyyyyyy!!!! Co budeme dělat????“, volá s obavami Smola. „Co by,“ zůstává v klidu Mazáček, „ prostě se budeme bránit tím, co tu máme.\"
Vzali jedinou střelnou zbraň na palubě, střílet začal Smola.. ale všechny rány vedle. „Počkej, teď to zkusím já, dokud máme náboje,“ a zkusil to Mazáček. Prásk. Taková pěkná trefa!
Trefil se přesně do kapitána, co už skoro oslavoval. Sletěl do vody, jen jeho dřevěná noha zůstala na palubě. Vlny se za ním zavřely. Žbluňk. A bylo po kapitánovi a tím i po pirátech.
Hurá, nebezpečí zažehnáno. Nebo že by ne? „S piráty jsme si poradili, ale s tímhle? No, s tímhle těžko.“ Fííííííí. No to bude ale pěkná bouřka.
To nebude jen taková bouřka, tohle bude pěkná jízda - vítr se zvedá, vlny bijí do lodě. Ne, už se vítr nezvedá, už se zvedají vlny a jsou větší než loď. Z lodi pomalu lítají stěžně pryč, tak tady nám tedy deštník nepomůže…
Je čas si přiznat, že tady je všechno marné.. honem, vzít si záchranný kruh, nebo raději několik kruhů a hurá do vody. Kdepak máme záchranný člun?
Voda ho vzala, nebo ho vítr odnesl? Co naplat, stejně musí Mazáček i Smola z lodi, tak vzali zavděk i sudem, protože lépe v sudu nežli jen tak ve vodě, takže šup, hlavně se trefit a neminout!
Mazáček a Smola nemají nikdy špatnou náladu – vždyť je to super dobrodružství!! Že přišli o loď? No přece nebudou brečet. Aspoň prkna, že z ní zbyly! Nelenit a hurá do práce.
„Nemáme loď, postavíme vor!“ Jasně a jaký!! I rybky se diví, co to plave po moři – po práci ospalí námořníci na voru a nedělají si z toho těžkou hlavu, že neví, kde jsou.
Jejda, co je zase tohle? Vor jde pod hladinu! A támhle je nějaká příšera! Co si jen ti dva počnou? Žádnou paniku pánové!
Jú, ona to vlastně není žádná příšera. Spíš taková bodrá chobotnice. „Tak uvidíme, kam nás Osud zanese.“ Trousí moudra Mazáček. „Ne Osud, ale chobotnice!“, opravuje ho Smola a směje se z plných plic.
Jen to dořekl, už jim moc do smíchu není. Chobotnice se snad splašila. Plave jako šílená. „Co s námi bude???“, volá Smola, Mazáček se jen drží stěžně. Smola možná čekal odpověď, ale Mazáček si jen v duchu si říká – však ono to nějak dopadne.
A měl pravdu! Chobotnice je sice splašená, ale taky dobrácká, donesla je vlnami rovnou na břeh přístaviště. Smola a Mazáček si připadají jako správní námořníci – vytáhli si fajfky a mají pocit vítězství.
I když – opravdu? Z lodi zbyl jen stěžeň kusem plachty a kromě něho a fajfky jim nic nezbylo. Vlastně-vlastně ano! Správný námořník ještě musí mít rum a ten oni mají: takže z nich nakonec ti praví námořníci přece jen budou.
