y
Tři zlaté vlasy Děda Vševěda
Byl jeden král, který jednou při honu v lese zabloudil. Brzy přišla noc a král byl rád, že našel na mýtině chalupu. Žil v ní uhlíř. Panovník chtěl, aby ho uhlíř z lesa vyvedl. „Kam byste v noci chodil?\" řekl na to uhlíř, „lehněte si na půdu na seno a ráno vás doprovodím.\" V noci král nemohl usnout, a když se podíval skulinou ve stropě dolů do světnice, zjistil, že se uhlířovi narodil synáček.
Vedle kolébky stály tři sudičky, každá držela hořící svíci. První povídá: „Já tomu chlapci dávám, aby přišel do velkých nebezpečí.\" Druhá povídá: „Já mu dávám do vínku, aby z nich šťastně vyvázl.\" Třetí říká: „A já mu dávám za ženu dcerušku, co se dnes narodila králi, který tu nahoře na seně leží.\" Potom sudičky zmizely. Král již oka nezamhouřil. Přemýšlel, jak to udělat, aby se nestalo, co tu slyšel. Když ráno uhlíř vstal, zjistil, že mu žena usnula na věky. Na jeho nářek mu král povídá: „Dej mi to dítě, já se o ně postarám a tobě dobře zaplatím.\"
Uhlíř byl tomu rád. Když král přišel do svého zámku, slyšel, že se mu narodila dceruška. Zavolal sluhu a poslal ho k uhlířovi: „Dáš mu tyto peníze a on ti dá dítě, které pak cestou utopíš.\" Služebník tedy vzal dítě do košíku a cestou od uhlíře je hodil do řeky. Králi se ulevilo, že se dítěte zbavil.
Chlapeček se ale neutopil; plul v košíku po vodě. U břehu seděl rybář, a když uviděl košík, děťátko vytáhl.
Přinesl je ženě a ta je vychovala jako vlastní. Říkali mu Plaváček, protože jim po vodě připlaval. Uplynulo mnoho let. Jednou jel král kolem rybáře. Měl žízeň a požádal ho o vodu.
Když mu ji Plaváček, ze kterého se stal krásný jinoch, podával, král se zarazil: „Je to tvůj syn, rybáři?\" „Právě je tomu dvacet let, co k nám po vodě v košíčku připlaval,\" povídá na to rybář. Král zbledl, ale hned řekl: „Nemohl by Plaváček zajít do mého zámku? Potřebuji posla.\" Sedl si a napsal své ženě list: „Toho mladíka, kterého ti posílám, dej hned mečem probodnout. Než se vrátím, ať je to vykonáno.\" Plaváček vzal dopis a šel. Cestou však zabloudil.
Z ničeho nic potkal babičku a ta ho pozvala, aby přespal v její chaloupce. V noci mu vyměnila královo psaní za jiné, kde bylo napsáno: „Toho mladíka, kterého ti posílám, dej hned s naší dceruškou oddat. Než se vrátím, ať je to vykonáno.\" Když to psaní královna přečetla, hned dala vystrojit svatbu.
Po návratu se král zle rozzlobil, co to královna udělala. „Sám jsi to poručil,\" povídá žena a ukazovala dopis. Král viděl, že písmo, papír i pečeť patří jemu.
I zavolal zetě a vyptával se, kde chodil. Plaváček vypravoval, jak zabloudil a jak byl na noc u hodné stařenky. Král hned poznal, že to byla Plaváčkova kmotra sudička. Potom povídá: „Co se stalo, nejde změnit, ale zdarma přece jen mým zetěm nebudeš. Chceš-li mít mou dceru, musíš mi přinést tři zlaté vlasy Děda Vševěda.\" Myslel si, že se takto svého nemilého zetě nejlépe zbaví.
Plaváček se rozloučil se svou chotí a šel hledat Děda Vševěda. Šel dlouho, až došel k černému moři. Tam ho převozník převezl pod podmínkou, že se přeptá Děda Vševěda, kdy bude jeho roboty konec.
Potom přišel Plaváček k velikému městu a tu potkal stařečka. Jak stařeček slyšel, že Plaváček jde k Dědu Vševědovi, hned ho zavedl ke králi. Král mu slíbil velkou odměnu, když se zeptá Děda Vševěda, proč jejich jabloň nenese už dvacet let jablka, po kterých se mládne.
U jiného města viděl pak Plaváček syna, jak pohřbívá s pláčem svého otce. Když jinoch slyšel, že jde Plaváček k Dědu Vševědovi, zavedl ho ke svému panovníkovi. Ten také slíbil Plaváčkovi královskou odměnu, když se zeptá, proč už dvacet let neprýští z jejich studny živá voda. Plaváček poté šel dlouho černým lesem, až uviděl na krásné louce zámek Děda Vševěda. V zámku našel babičku, svoji kmotru. Pověděl jí, proč přišel a babička mu ráda slíbila, že mu opatří tři zlaté vlasy Děda Vševěda, jejího syna. Ten byl ráno pacholátkem, v poledne mužem a večer starým dědem.
Potom ještě poprosil Plaváček babičku, aby se zeptala Děda Vševěda na ty tři otázky, na které slíbil cestou odpověď a vlezl pod káď, aby ho snad Děd Vševěd nesnědl, když přijde večer hladový domů.
V tom se strhl vítr a západním oknem do světnice přiletělo Slunce, stařeček se zlatou hlavou. Ucítil člověčinu, ale babička mu to vymluvila: „Celý den lítáš po tom Božím světě, že i doma čucháš člověčinu.\"
Pak se Děd Vševěd navečeřel a položil své matce zlatou hlavu do klína. Když dřímal, vytrhla mu babička jeden vlas. „Co mi chceš, matko?\" „Nic, synáčku. Jen se mi zdálo o jednom městě. Měli tam živou vodu. Když se jí někdo napil, uzdravil se, a když mrtvého pokropili, ožil. Proč teď už dvacet let voda neteče?\" „Snadná pomoc,\" odvětil Děd Vševěd.
„Na prameni sedí žába. Až ji zabijí a pramen vyčistí, voda opět poteče.\" Když stařeček zase usnul, babička vytrhla druhý vlas. „Co zase, matko, máš?\" „Nic, synáčku, nic. Zdálo se mi jen o druhém městě. Měli tam jabloň, nesla mladící jablka. Když někdo zestárl a jedno snědl, omládl zas. Teď už dvacet let jablka nerodí. Je nějaká pomoc?\"
„Pod jabloní leží had a užírá jí síly. Ať hada zabijí a jabloň hned zase ponese ovoce.\" Potom stařeček usnul a babička mu vytrhla třetí vlas. „Což mně, matko, nenecháš spát?\" mrzutě řekl stařeček. „Nehněvej se, synáčku, ale zdálo se mi, že na černém moři převozník již dvacet let převáží a neví, jak se své roboty zbaví.\" „Ať jinému veslo do ruky dá a sám na břeh vyskočí. Ale už mně nech spát.\" Ráno se probudilo babičce na klíně zlatovlasé dítě a vyletělo východním oknem ven. Babička dala Plaváčkovi tři zlaté vlasy a řekla: „Už jsi všechno dobře slyšel, tak jdi s Pánembohem. Už mne více nenajdeš, není již toho třeba.\" Plaváček babičce poděkoval a šel. V prvním městě poradil králi, jak zase dostat živou vodu. Když voda opět tekla, Plaváček dostal dvanáct bílých koní, zlata a stříbra, co mohli unést. Ve druhém městě zase poradil, jak jabloň ponese mladící jablka. A když jabloň rozkvetla, dostal Plaváček dvanáct černých koní a bohatství, co pobrali.
U černého moře neřekl svou radu převozníkovi dříve, dokud ho nepřevezl. Král nechtěl ani svým očím věřit, když Plaváček donesl tři zlaté vlasy a tolik bohatství.
Princezna radostí plakala, že se její Plaváček vrátil. Když král slyšel o živé vodě a omlazujících jablkách, vydal se pro ně na cestu. Dosud se však nevrátil. Asi ještě převáží přes černé moře.
