y
Gulliverovo ztroskotání
Kdysi plula po dalekém moři loď. Jednoho dne se zvedl vítr a na moři se rozpoutala bouře.
Vítr byl tak prudký, že zvedal vlny vysoko do vzduchu a lodi hrozilo ztroskotání. Námořníci se hleděli zachránit a spouštěli na vodu záchranné čluny. V jednom člunu seděl Gulliver. Vítr však hnal po rozbouřeném moři záchranný člun s šesti členy posádky přímo proti skalisku.
Tu Gulliver usoudil, že bude moudřejší, když člun opustí a vrhl se do moře. Zápasil s vlnami, plul ze všech sil a člun se svými druhy ztratil z dohledu a nikdy se nedozvěděl, co se s nimi stalo. Zemdlen k smrti ucítil konečně pod nohama pevnou půdu a vydal se vpřed.
Šel tak dlouho, až dospěl ke břehu, kde unaven padl do trávy a tvrdě usnul. Když procitl, právě svítalo. Chtěl se pohnout, ale nemohl. Ležel na zádech a zpozoroval, že je spoután tenkými pouty, ovinutými i kolem paží, nohou a hlavy. Kolem dokola se rozléhal zmatený hluk, ale Gulliver nikoho neviděl.
Teprve až po chvíli ucítil, že se mu pohybuje po noze cosi živého, co ho nakonec zašimralo na bradě. I sklopil oči a spatřil drobného lidského tvora, jen na píď vysokého. A za krátko takových drobných lidiček liliputského kmene bylo na Gulliverovi několik desítek. Chtěl je se sebe setřást a cloumal provazy tak dlouho, až z nich vyprostil jednu ruku a jednu nohu.
Malincí liliputáni s pokřikem couvali, ale po chvíli ještě s větším křikem se znovu vrhali ke Gulliverovi. Sto drobných šípů, vystřelených z jejich luků, zasáhlo Gulliverovu ruku, další dopadali na jeho obličej a rány pálily jako by bodal jehlami. Gulliver se rozhodl, že bude klidně ležet až do noci. Potom liliputáni opravdu přestali střílet.
Podle hluku, který v Gulliverově okolí ráno zase rostl, poznal, že maličkých lidí přibylo a že se chystají něco podniknout. A opravdu, začali stavět kolem jeho těla lešení. Když je dostavěli, jeden z nich na ně vylezl a pronesl ke Gulliverovi dlouhou řeč. Potom přistoupilo asi padesát malých mužíčků a přeřezalo Gulliverovi pouta.
Gulliver se opřel lokty o zem a pozoroval nádherně oblečeného mluvčího liliputána, po jehož boku stály čestné stráže a za zády páže, které drželo jeho vlečku. Když domluvil, snažil se mu Gulliver odpovědět. Přitom naznačoval rukama, že má ukrutný hlad a že chce jíst.
Konečně tomu vznešený lilipután porozumněl, sestoupil s lešení a poručil, aby Gulliverovi postavili k bokům žebříky. Hned potom stovka sloužících přinášela drobné košíčky plné nejrůznějšího masa. Jiní přinášeli láhve s vínem, aby mohl Gulliver vydatnou večeři zapít.
Nakonec se objevil hodnostář liliputánského veličenstva. Přinášel Gulliverovi nějaké listiny a oznámil mu, že ho musí dopravit do hlavního města jako zajatce, že však bude mít i nadále jídla a pití, kolik srdce ráčí.
