A sluníčko a sluníčko! To se to v trávě spinká! Košíček máme plný už, počkáme na tatínka.
Pohladí vítr lehounce, písničku zazpívá, zvědavá vrána přiletí, k dětem se podívá.
Vráno, nech ten košíček, kliď se odtud, kliď! Nasbíral ho Jeníček, nesmíš nám ho vzít.
Krá, krá, krá, vrána košík má. Kde co vidí, hned to sklidí rovnou do lesa.
Vráno, vráno, vráno zlá, vrať nám, vrať nám, cos vzala! Kam to neseš, kam? K nám, k nám, k nám!
A ta vrána, lstivá vrána, nakonec jim uletí. Dnes, tatínku, marně voláš, marně čekáš na děti.
Smutně tatínek se vrací, kde ty jeho děti jsou? Kampak se jen zatoulali náš Jeníček s Mařenkou?
Zabloudili v černém lese, hú, to kolem víří, všude tma je, dívejte se, sovy, netopýři.
Ať si houká, ať se vzteká, Jeníček se nebojí. Rozhlíží se do daleka, až světýlko uvidí.
Cupy, dupy, tam v tu stranu za světýlkem děti běží. Chaloupka, hle – z marcipánu! Kdo neviděl, neuvěří.
Z marcipánu, z čokolády nejjemnější perníček! Ach, to chutná, jej, to chutná, kousek, aspoň kousíček!
Co to praská, třesky, plesky, kdo tu chodil po střeše? Honem, děti, utečte jí, nebo si vás upeče!
Babičko, ach, odpusťte nám, s Jeníčkem jsem zbloudila. Babice jen zle se chechtá, do chlívku je hodila.
Roztápěj se, peci žhavá, rozpaluj se do krvava, usmažíme za chvilku Jeníka i Mařenku.
Lezte, děti, z chlívku ven, pohrejte si s kocourem! Můj kocourek šprýmy rád, s vránou umí tancovat.
Děti stojí, moc se bojí, bába hýbe lopatou, ukazuje Jeníčkovi, jak se dělá houpy, hou.
Babičko, to neumíme, sama nám to ukaž přec! Jste vy ale hloupé děti, takhle sednout, na konec!
Šup, a do pece ji šoupnou! Teď se tady, babo, smaž! Pro děti cos uchystala, sama sobě chystalas.
A teď domů za tatínkem, aby se už nermoutil. Povíme mu, jak s tou bábou Jeníček náš zatočil.
Tady končí pohádka, všichni šťastni byli, perníkovou chaloupku víckrát nespatřili.
y
