Byla jedna husička, chtěla mít zlatá křídla, Na dvorku se nudila, jen ve zlatě se zhlídla.

Ježka navštívila: Poraďte mi, prosím, křídla pozlatit! Bílá už dlouho nosím. Zlatá křídla, huso bláhová, nemá ani paní orlová!

Poradím si sama. Chci být velká dáma. Už mám nápad! Vždyť na tom nic není! Nastavím svá křídla slunci k pozlacení.

Na kamení u rybníka husička se sluní. Ať se diví, slepice, když tomu nerozumí. Sluní se den celý – sluníčko ji bělí.

Husička má rozmar nový: Krk si prodlužuje, obraz labuti si za vzor dává, lišce ukazuje.

Ježek se to v lese rázem doví, spěchá k psovi, všechno mu to poví. Jenom packou mávnou: Lišku prohlédli už dávno.

Zachránili husičku a lišku prohánějí. Husa kejhá, pejsek štěká, ptáčkové se smějí.

Husa něco dělat musí! Nestačí jí život husí. Od ptáčka se pilně učí zpívat. Kočka se už na to nechce dívat.

Husička jde koze ukázat co umí. Ale ani koza huse nerozumí. Kozlata ji probudila koza se jen rozzlobila.

Husička se s pláčem na dvůr vrátí. Kachny mají o čem povídati: Zůstala jí křídla jenom bílá, zůstala, čím od začátku byla.

Zvířátka jí radí, nedělej si hlavu. Nechtěj mít jen bohatství a slávu. „Není to nic platné, na dvoře to také není špatné.“

A to zlato není pro mne tak veliká ztráta – housátka si vodím v řadě a jsou všechna zlatá.

Pohádka o bláhové husičce

Výrobce

DOlomouc

Délka

Autor

Pořická Zora

Napsal

Chadraba Rudolf

Označení

B0760

Podobné pohádky