Nu dobrá. Tři bratři se tedy vydali do světa. Hledali a vyzvídali, kde je co nejdražšího a nejvzácnějšího, čemu by se nic nevyrovnalo.
Nejstarší chodil hlučným trhem, až se zastavil u starce, který prodával zázračný koberec. Když se na něj člověk postavil a stiskl tajné pero, koberec se vznesl a letěl, kam kdo chtěl.
Princ se ptal kupce, co za ten koberec chce. Kupec odpověděl: „Tisíc dolarů.“ Princ mu odpočítal peníze na dlaň a vzal si koberec.
Kousek za městem se na koberec postavil a stiskl tajné pero. A opravdu, koberec se s ním vznesl do výše a letěl přímo k domovu.
Mezitím přišel druhý bratr do jedné vesnice. Tam potkal chlapíka, který měl vzácný dalekohled. Když se jím člověk podíval, viděl v mžiku, nač pomyslil.
„Co za ten dalekohled chceš?“ ptal se princ. Chlapík odpověděl: „Tisíc dolarů.“ A princ mu je vysázel v zlaťácích na dlaň.
Potom vyskočil na koně a jel k domovu. Zázračný dalekohled uschoval do torby. Byl přesvědčen, že je to nejvzácnější věc pod sluncem.
Ani třetí bratr nezahálel a hledal. Dorazil do města, kde prodával sedlák na tržišti jablka. Přitom vyvolával: „Kupte kouzelná jablka!“ Princ přistoupil a ptal se, co je na jablkách kouzelného a kolik stojí.
„Toto jablko vyléčí každého, kdo se ho dotkne tváří,“ řekl sedlák. „A stojí rovných tisíc dolarů.“ Princ zaplatil tisíc dolarů, vzal jablko a jel domů.
Mezitím chtěl prostřední z bratří vyzkoušet zázračný dalekohled. Přiložil jej k oku a rozhlížel se, kde jsou bratři. Nejdřív uviděl nejstaršího, který letěl na koberci.
Poněvadž to nebylo daleko, popohnal koně a zvolal: „Hej, bratře, zdalipak víš, kde je náš nejmladší bratříček?“ „To nevím,“ odpověděl nejstarší a spustil se k prostřednímu na zem.
Ten mu půjčil dalekohled, aby ukázal, jakou zázračnou věc koupil. I uviděli, že taky nejmladší už vyšel z města s torbou na rameni.
Oba sedli na koberec, nejstarší stiskl pero a letěli nejmladšímu naproti. Když ho uviděli kráčet silnicí přímo pod sebou, přistáli a vzali ho k sobě.
Seděli teď na čarovném koberci všichni tři a letěli k domovu. Cestou si půjčovali dalekohled a jeden po druhém říkal: „Propána, co to vidím, to je neštěstí!“
Všichni tři viděli, jak princezna leží na lůžku těžce nemocná. U lůžka se střídají lékaři a žádný ji nedovede uzdravit.
Konečně přistál koberec před zámkem a bratři běželi do komnaty k nemocné princezně.
Nejmladší u jejího lůžka poklekl, vzal do ruky zázračné jablko a přitiskl je princezně na tvář. Ta ihned vstala a byla krásná a zdravá jako předtím.
Nastalo domlouvání, kdo přinesl nejvzácnější dar. Každý z bratří tvrdil, že on. Nebýt koberce, nikdy by se nesešli, a nebýt dalekohledu, nikdy by se nedozvěděli o princeznině nemoci!
Prosili otce, aby jim poradil. „Myslím, že princeznu, zaslouží prostřední. Nebýt jeho dalekohledu, nic byste neviděli.“ Ale nejstarší a nejmladší s otcem nesouhlasili.
Nakonec předstoupili před princeznu, a ta jejich při rozhodla. „Já myslím, že největší zásluhu na mém uzdravení má nejmladší. Přinesl zázračné jablko, a kromě toho jsem ho měla jediného ráda. Nebýt lásky, ani jablko by nic nesvedlo.“ Pamatujte, že nejvzácnějším darem na světě je láska!
y
