y
Čarovné zrnko
Daleko, daleko od nás, až tam, kde slunce ráno k denní pouti vstává, je korejská země. Tam kdysi dávno žil chudý rolník se svou rodinou. Jediným jeho bohatstvím byla nuzná chýše a malé rýžové políčko.
Největší jeho radostí byl synek Nam. Chlapec měl dobré srdce. Pomáhal otci doma i na poli. Ale svoje volné chvíle trávil nejraději na síňce, pod hnízdem vlaštoviček. Ty mu byly nejmilejšími přítelkyněmi.
Jednou v noci se přihnala bouře. Blesky se křižovaly a země se otřásala ranami hromů. Do rolníkovy chýše uhodilo a ze slaměné střechy vyskočil oheň. Ani silný liják jej nestačil uhasit a bambusová chata stála za několik okamžiků v plamenech.
Lidé z chýše sotva holé životy zachránili. Ale mezi dýmem a plameny poplašeně létali vlaštovčí rodiče a úzkostně křičeli. V hnízdě zůstaly malé, holé vlaštovičky, které ještě neuměly létat. Tu se chlapec Nam vytrhl otci z rukou, skočil do ohně a ptáčata z plamenů zachránil.
Rolník s rodinou uklidili spáleniště a chystali se znova postavit svoji chýši. Mladým vlaštovičkám zatím dorostla křídla a jejich rodiče je naučili létat. Jednoho dne, ještě před létem, se celá vlaštovčí rodina vznesla, ptáčkové zamávali Namovi křídly na pozdrav a zmizeli k jihu.
Vlaštovky letěly dlouho a dlouho. Přeletěly vysokánské hory s ledovci, širé moře, rozlehlé pouště a pralesy.
Snesly se v krajině pod jižním sluncem, tam, kde všemu ptactvu vládl moudrý pták marabu. Vlaštovičky pověděly ptačímu vládci svůj příběh: jak málem uhořely a jak je chlapec Nam zachránil. Marabu poručil tukanovi, aby mocným svým zobanem rozťal plod podivného stromu, a poslal po vlaštovkách zrno z něho chlapci Namovi.
Opatrně nesly vlaštovky darované zrno na velikém listu. Zamířily rovnou zpátky k svému domovu. Tam už rolníkova rodina stavěla znovu chýši ze slámy a bambusu. Jak radostně své přítelkyně uvítal!
Velmi se podivil, když vlaštovky po příletu vyhledaly nejprve jamku v zemi a do ní spustily přinesené zrnko.
A což teprve, když ze zrnka v několika okamžicích před jeho očima vyrostl podivný rozsochatý strom a na něm tři veliké plody! Jeden z plodů spadl, rozpoltil se a z něho počali vycházet mužové se sekerami, pilami a kladivy, jiní nesli veliká břevna.
Mužové se dali rychle do práce. Přitesávali břevna, skládali je k sobě a sbíjeli. Ve chvilce tu vyrostly roubené stěny a z nich tu stál pevný, pěkný dům.
A už spadl se stromu druhý plod, zase se rozpoltil a z něho vycházeli další mužové. Ti nesli do nového domu zařízení: stoly a židle, skříně a truhly. Jiní plnili skříně krásnými oděvy a obuví.
Třetí plod spadl a rozpoltil se. Z něho vyšla celá karavana koní, mezků a velbloudů a každé to zvíře neslo na hřbetě těžký náklad - bečky, bedny, měchy a žoky. Bohatý náklad obsahoval živobytí pro celou rodinu na mnoho let: mouku a rýži, olej, víno a med, olivy a sůl, uzené nebo solené ryby a maso.
Rolník s rodinou žili pak spokojeně, v dostatku. Ve všedních dnech dále pilně pracovali. Za odpočinku usedali před svým novým stavením, vděčně vzpomínali na tajemného dárce a těšili se ze švitoření vlaštovek. I ony tu našly nový šťastný domov a za čas si pod střechou nastavěly množství hnízd. Ze všech nejšťastnější byl však chlapec Nam.
Konec.
