y
O koťátku, které zapomnělo mňoukat
Žilo jednou malé strakaté koťátko, které bylo velice a velice neposedné. Ale nehrávalo si s jinými koťátky – raději si hrálo s pejsky.
Jednou běhalo se třemi psíčky celý den, tak dlouho, až docela zapomnělo, jak se mňouká.
K večeru běželo za hospodyní prosit o mléko. Ale nevědělo, jak má o ně říci. Umělo říkat jenom haf, haf – ale ani to pořádně nedovedlo. Hospodyně nerozumněla.
Hladové koťátko běhalo po dvoře a tuze moc naříkalo. Potkal je kůň. „Proč pláčeš, koťátko?“ - „Chce se mi jíst, ale nevím, jak to mám hospodyni říci!“ - „Ty hlupáčku,“ smál se kůň. „Musíš říci: ihaha, ihaha – a hned ti dají ovsa!“ - „Ale já nechci oves,“ plakalo koťátko. „Tak koťátka o jídlo neprosí!“
Potkalo koťátko krávu. „Copak naříkáš, koťátko?“ - Zapomnělo jsem, jak se říká o jídlo, a teď mám hlad!“ - Kráva ji konejšila: „Ale to nic není! Běž a řekni: bú, bú – a uvidíš, že ti dají sena!“ - „Ale já neumím jíst seno,“ naříkalo koťátko dál. „Tak koťátka neříkají.“
Potkali je slepice a kohout a koťátko jim povědělo, proč pláče. „Ale to je docela jednoduché,“ řekly slepice. „Zavolej několikrát: kvo, kvo – a hned ti nasypou pšenice.“ - „Ale já pšenici jíst nedovedu, a tak koťátka o večeři neříkají,“ bědovalo kotě dál.
A tu jde koza. Když se dověděla, proč koťátko pláče, řekla: „To přece nestojí za pláč! Jdi a udělej na hospodyni: mé, mé! Uvidíš, že ti naloží čerstvé travičky, co budeš chtít!“ Ale koťátko řeklo smutně: „Ba ne, takhle koťátka nemluví! A trávu já žrát nechci.“
Běželo plačky dál, až potkalo stádo ovcí s beranem. Povědělo jim, co se mu přihodilo, a ovečky řekly: „Jdi a pěkně hospodyni pověz: bééé, bééé. Ona ti dá lízat soli!“ - Koťátko se rozplakalo ještě hůře. „Když já nechci sůl, já chci mlíčko! A takhle, jako vy, koťátka mluvit nemohou!“
A tak plakalo, že ani na cestu nevidělo. Div, div, že nevrazilo do starého kocoura. „Copak tak naříkáš?“ optal se. - „Jakpak bych nenaříkalo, když mám hrozný hlad, a nevím, jak mám hospodyni poprosti o jídlo!“ Kocour se smál, až se za břicho popadal. „No, ty jsi mudrc,“ povídal. „Honem utíkej domů a křič: mňau, mňau, mňau! Uvidíš, že ti dají mlíčka!“ - „Tak je to, tak je to,“ zaradovalo se koťátko. „Tak prosí kočičky o jídlo!“
A už běželo domů a volalo: „Mňau, mňau, mňau!“ - A hospodyně, jak to uslyšela, honem nalila na misku mléka a pospíchala nakrmit hladové koťátko.
