Smrček

V lese rostl mladý smrček, krásnější než jiné stromy kolem něho. Snad proto nebyl spokojen, že stále stojí na jednom místě, a chtělo se mu do světa.

Jednou před vánocemi přišli do lesa dřevorubci a poráželi kolem něho smrčky. „Kampak je asi odvážejí?“ ptal se smrček vrabců, kteří sedali na jeho větve. „Do města, kde na ně navěsí lesklé ozdoby, cukrovinky a ovoce. Stanou se z nich vánoční stromy,“ štěbetali vrabci.

Jednoho dne se konečně smrček dočkal. Také jeho kmen přeťali a také ho odvezli do města. Jak se radoval a jak vyl šťasten, když mu na větve v teplé světnici věšeli jablíčka, zlaté řetězy a hvězdičky! Tu největší upevnili na vršek.

A což teprve onoho krásného večera, když ke stromu přišly děti, rozžaly svíčky a prskavky a za zpěvu vánočních písní kolem stromu tančily! „Oč nádhernější je to tady než v lese,“ říkal si smrček.

Ale jeho radost nebyla dlouhá. Děti z ničeho nic začaly trhat čokoládové figurky, ovoce a oříšky, až na stromečku skoro nic nezbylo. Druhého dne si ho vůbec nikdo nevšiml a za nějaký čas odnesli smrček na půdu a postavili jej do tmavého kouta.

I stál smrček zarmoucený, ale doufal, že tam nezůstane navždy. Večer vylezly z děr myšky a pobíhaly kolem stromku. Prosily jej, aby jim něco vyprávěl. I vyprávěl smrček, jak byl mlád a jak žil v lese, kde zpívali ptáci, svítilo sluníčko a voněly jahody.

Od té doby si nepřál smrček nic jiného, než dostat se zase do lesa. Když zavanul na půdu jarní vzduch, tesknil ještě více. Tu přišel čeledín, vzal stromek a šel s ním na dvůr. Ó, jak se radoval smrček, že je na vzduchu a že je jaro! „Zase budu žít a zase mi bude dobře, jistě mě zanesou zpět do lesa,“ říkal si.

Ale tu přiběhly děti, začaly se o stromeček tahat a jeden chlapec zavolal: „Hele, na stromečku zůstala ještě zlatá hvězda.“ Dupal rozpustile po větvích, až mu pod nohama praskaly. „To je hrůza, to je hrůza,“ sténal smrček, „že mě raději nenechali v lese!“

Přišel čeledín se sekyrou a smrček naposled zanaříkal: „Teď už je po všem!“ A bylo. Čeledín osekal větve a ze smrčku zůstala jenom otýpka roští.

Když otýpka praskala v peci, každé zaprasknutí bylo zasténáním a hlubokým povzdechem. Smrček vzpomínal na své mládí, na svou vánoční nádheru, ale myslil i na svůj konec. A hořel, až z něho zbyla jen hromádka popelu.

Smrček

Výrobce

DiarMU

Rok

1955

Délka

Autor

Lesková Fridrichová

Napsal

Pazourek Vladimír

Označení

B0108

Koupit

Smrček

Podobné pohádky

Jaro

Lomidrevo

Jak to vlastně je? Bodlák

Gulliver zmaří válku