y
Pasáček a medvědice
Daleko od nás v divokých horách žila zlá medvědice.
Celý kraj z ní měl strach, nikdo se neodvažoval do hor, zato medvědice sestupovala až ke vsím, odnášela dobytek a jinak lidem škodila. Vesničané se rozhodli, že ji zabijí. Vydali se několikrát za ní do hor s vidlemi, sekyrami a psy, ale medvědice jim vždy unikla.
Jednou přišel do vesnice pasáček, lidé mu pověděli o svém trápení a on se nabídl, že medvědici chytí. „Ty že ji chytíš?“ smáli se mu. „To jsou u nás silnější chlapíci a nepodařilo se jim to.“ Ale chlapec se nedal – tady prý nezáleží na síle – a slíbil, že jim medvědici přivede živou.
Medvědice žila s malým medvídkem v opuštěné pastýřské chýši vysoko v horách. Pasáček přišel k chýši ve chvíli, kdy medvědice nebyla doma. Seznámil se s medvídkem, ten mu dal najíst a chlapec mu za to vyprávěl pohádky, samé hezké, nejhezčí. Medvídkovi se pohádky tak líbily, že nechtěl pasáčka pustil domů. Domluvili se, že ho schová na půdě a uprosí medvědici, aby mu neublížila.
Když se medvědice vrátila domů, řekl jí medvídek o pasáčkovi o tom, jaké hezké pohádky vyprávěl. „Dobře,“ řekla medvědice, „až přijde po druhé, vyřiď mu, že tu může zůstat s námi. Také si ráda poslechnu pěkné pohádky.“
Pasáček to uslyšel a sestoupil z půdy. Od té doby žil s oběma medvědy, vyprávěl jim pohádky a přemýšlel, jak by se zmocnil medvědice. Konečně přišel na dobrý nápad. Udělal ve střeše díru. Když pršelo, tekla voda proudem do jizby, takže tam nezůstalo suchého místa.
Medvědice se zlobila, hubovala chlapec jí řekl: „Nehněvej se, babičko medvědice, udělám ti nový dům.“ Přinesl si z vesnice sekyru a hřebíky a zrobil velikou truhlu na kolečkách. Když začalo znovu pršet, tak řekl medvědici a medvídkovi, aby se přestěhovali do nového domku, že jim tam bude líp.
Jakmile vlezli medvědi do truhly, přirazil pasáček dveře, zamkl je a jel s truhlou do vsi. Medvědice hned zlostně řvala, hned chlapce prosila, aby ji pustil, a slibovala, že už nebude lidem škodit, že nebude zvěř přepadat. Ale ani řev, ani prošení jí nepomáhalo. Chlapec ji vezl dál.
Vesničané uslyšeli řev medvědice, uchopili sekyry a vidle a vyběhli ven. Když uviděli medvědici zavřenou v truhle, chtěli ji zabít. Ale chlapec povídá: „Vidíte, splnil jsem slib a dovezl jsem medvědici. Ale vy ji nezabíjejte, pusťte i i s medvídkem. Nebude vám už škodit, slíbila mi to.“
Vesničané mu vyhověli a medvědici s medvídkem pustili. Medvědi neutekli do lese, zůstali u chlapce. A vesničané říkali: „Chlapec měl pravdu. Chytil medvědici, k tomu nestačí jen odvaha a síla, k tomu je potřebí ještě něčeho jiného.“ Víte čeho?
