Celý den padal sníh. Tlap – tlap – dopadaly tichounce na zem sněhové vločky. Padaly na silnici, na chodníky, na střechy. Všude už bylo plno sněhu.
Martin s Alenkou přiběhli do parku. Chtěli se podívat, co dělá malý králíček, který se na podzim nastěhoval do keře pod veliký kaštan. „Martine,“ povídá Alenka, „vždyť je tady všechno pod sněhem, jak najdeme cestičku, která vede ke kaštanu?“ „Nic se neboj,“ řekl Martin, „jen pojď za mnou.“ Ale sotva děti udělaly několik kroků bořily se hluboko do sněhu a nemohly jít dál.
Najednou nad nimi něco zašustilo. „Krá- krá.“ Byl to havran. „Povím vám, děti, kudy vede cestička ke kaštanu. Pojďte pěkně za mnou.“ A havran skákal po sněhu hop-hop. Ale sotva to Martin s Alenkou zkusili po něm, hned zase se bořili do sněhu.
+6
„Martine, já už dál nepůjdu,“ povídala Alenka. „Uvidíš, že upadnu.“ A než to dořekla, bác! Už ležela. Havran se na děti díval a pak povídal: „Poletím pro veverku, ta je tuze chytrá. Poradí vám, jak se dostanete po sněhu za králíčkem.“
Havran se rozletěl a než se děti nadály, už před nimi hopkuje veverka. „Tudy pojďte, děti. Po sněhu pěkně lehounce hop-skok, hop-skok!“
Martin s Alenkou chtěli zrovna tak lehce skákat, jak jim ukazovala veverka. Hop-skok-hop, ale kdepak, už se zase bořili do sněhu až po kolena. „Havran říkal, žes tuze chytrá, veverko, a že nám poradíš,“ povídala Alenka. Veverka se posadila, utřela si pacičkou hubičku a povídá: „Jsem chytrá, ale nevím, jak se dostanete ke králíčkovi, když je tu tolik sněhu. Ať poradí havran.“ Havran poskočil krá-krá, „já také nevím.“
Jak tu všichni tak bezradně stáli, najednou za nimi někdo promluvil. Byl to hlídač. „Copak tu, děti, děláte?“ ptal se. Martin s Alenkou mu hned vyprávěli, jak se chtěli podívat co dělá králíček, a že se nemohou dostat sněhem ke kaštanu.
„Podívejte, děti, já vám poradím,“ povídá hlídač. „Tady máte každý lopatku a odhazujte sníh na obě strany. Já vám pomohu a když si při tom zazpíváme, bude cestička za chvíli hotová.“
Havran s veverkou poskakovali kolem a dívali se, jak se Martinovi a Alence lopatky v rukou jen kmitaly.
A než se děti nadály, měly pěknou cestičku až ke kaštanu. A tam pod keřem našly malého králíčka, jak si pěkně v pelíšku podřimoval.
y
