y
Lomidrevo
Byla jedna žena a té se narodil velký a silný chlapec. Dali mu jméno Lomidrevo. Když bylo chlapci čtrnáct let, měl takovou sílu, že i největší stromy trhal ze země.
V sedmnácti letech vydal se Lomidrevo do světa. Šel a šel, až přišel k chlapíkovi, který válel vrchy. „Co děláš, a jak ti říkají?“ ptal se Lomidrevo. „Jmenuji se Valivrch. Kde vrchy překážejí, odnáším je a kladu na místa, kde je jich třeba.“ A navalil Lomidrevovi vrch do cesty. „Odval vrch s cesty!“ řekl Lomidrevo. Ale Valivrch, že neodvalí a tak spolu začali zápasit a Lomidrevo udeřil Valivrchem o zem. Valivrch pak odvalil vrch s cesty a šli společně do světa.
Šli a šli, až došli k člověku, který lámal železo, jmenoval se Lamželezo. A že jim ustoupí s cesty, jestli je někdo z nich silnější. Lomidrevo ho uchopil a tak s ním zatřásl, že se Lamželezo teprve za hodnou chvíli probral. Tak se seznámil a šli dál všichni tři.
Když usli kus cesty, potkali kupce, kteří uvázli v blátě s nákladem železa. Lomidrevo s přáteli jim nabídl pomoc, ale že za ni musí dostat tolik železa, co jeden z těch tří unese. Kupci, že dají. Lomidrevo vytáhl vozy z bláta jako nic a žádal odměnu. Valivrch pobral všecko železo a ještě křičel, že má málo. A tak kupci raději ujeli.
Lamželezo uhnětl z toho železa tři cepy a pak se ohlásili u pána, který nemohl sehnat mlatce. Domluvili se, že pšenici do zítřka vymlátili a dostanou tolik zrní, kolik unesou. Když měli po práci, nechtěl jim pán půjčit pytle a tak odnesli všechno zrní do sýpky, zabednili dveře a okna dobře ucpali, Valivrch vzal sýpku na záda a šli. Pán na ně poštval býka, pak divokého kance a nakonec se za nimi pustil s čeledíny. Ale všechno nadarmo. Tři kamarádi všecko zanesli svým rodičům. Potom Lamželezo uhnětli z těch tří cepů valašku, jakou neměl nikdo na světě a šli zase dál.
Přišli do města, které bylo potažené černým suknem. Z města zmizely tři královské dcery a lidé vyprávěli, že je tři draci unesli pod zem. Tomu, kdo dcery najde a zachrání, slíbil král jednu z nich za ženu. Lomidrevo, Valivrch a Lamželezo se dali ohlásit u krále a že oni se o to pokusí. Vydali se do hor na louku, kde se královské dcery propadly. Na té louce našli díru do země a Lomidrevo se do ní spustil po provaze. Přátelé stáli na střáži, aby na znamení provoz vytáhli.
Když byl dole, neviděl pro tmu na krok. Ale pak zahlédl v dálce světlo, šel za ním, až přišel k měděnému zámku. V něm našel nejstarší princeznu. Dala mu napít vína a hned byl silnější.
Brzy přitáhl šestihlavý drak a vyzval Lomidrevo na zápas. Vyšli na humno, kde byla zem z olova. Lomidrevo uchopil draka a vrazil ho do olova po pás. Drak vyskočil a vrazil Lomidreva do olova nad pás. Lomidrevo lehce vyskočil, mrštil drakem zpátky, že mu jen šest hlav z olova trčelo a všecky mu je valaškou pozutínal.
Princezna Lomidrevovi děkovala, že ji vysvobodil. Vzala měděný proutek, švihla jím do zámku a zámek se proměnil v měděné jablko. Lomidrevo dal jablko do kapsy a šli k díře, která vedla na povrch země. Valivrch a Lamželezo princeznu vytáhli a Lomidrevo se vydal na cestu k stříbrnému a pak ke zlatému zámku.
Tam Lomidrevo přemohl devítihlavého a dvanáctihlavého draka, osvobodil prostřední a nejmladší princeznu a přinesl stříbrné a zlaté jablko. Oba přátelé je vytáhli na povrch země a všichni se vydali ke králi. Král dal každému z tovaryšů jednu princeznu za ženu a Lomidrevo udělal z jablek zlatý, stříbrný a měděný zámek. Přátelé se o zámky podělili a Lomidrevo se stal králem. Nikdy lidem neubližoval a vládl šťastně a spravedlivě.
