y
Sůl nad zlato
Bylo nebylo, žil jeden král, co měl tři dcery – Mařenu, Holenu a Zuzanu. Když viděl, že mu ubývá sil, často přemýšlel, která po něm bude královnou.
Volba byla těžká. A tak se rozhodl, že dcery vyzkouší. Královnou by se měla stát ta, která ho má nejraději.
První k němu přistoupila Mařena: „Tatínku můj, jste mi milejší než všechno zlato na světě,\" řekla a políbila mu ruku.
Potom přišla na řadu Holena: „Otče můj, mám vás raději než všechny drahokamy světa\" a hladila ho po tváři. Král byl s odpověďmi obou dcer spokojený.
Tu k němu přistoupila nejmladší Zuzka: „Já vás mám, tatíčku, ráda jako tu sůl.“
To bylo křiku! Král se náramně rozhněval a Zuzku ze zámku vyhnal. „Jen tehdy se můžeš vrátit domů, až bude sůl dražší než zlato.“
Co měla Zuzka dělat? Vzala si svoje věci a šla, kam ji oči vedly. Až najednou se jí do cesty postaví jakási stařena. Byla to čarodějka. Zuzka jí pověděla o celém svém neštěstí.
Stařenka vzala Zuzku k sobě do služby. Naučila ji příst, tkát, sít, vařit, uklízet a všechno, co bylo potřeba.
Na zámku si zatím sestry užívaly. Všichni se veselili a bavili. Ale král brzy zjistil, že jeho dcerám je dražší zlato a drahokamy než vlastní otec.
Jednou měla být na zámku velká hostina. Vtom přiběhl kuchař jako bez duše: „Pane králi, velká pohroma, všechna sůl, kterou jsme měli, se rozmočila a ztratila. V celém kraji soli není.“
A tak se na zámku začalo vařit bez soli. Hostí ubývalo, až přestali chodit docela. Král zůstal s dcerami sám. Až teď viděl, jak Zuzce velice křivdil.
Té se v tom čase dařilo dobře. O bídě v otcově říši nic nevěděla. Jednou ji stařenka zavolala a řekla: „Přišel čas vrátit se domů, sůl je dražší než zlato.“ Za službu dostala pytlíček soli a čarovný proutek.
Zuzka stařence za všechno pěkně poděkovala a šla. Cestou viděla bídu, která postihla lid. Došla šťastně až na zámek. V skrovném oblečení ji vskutku nikdo nepoznal.
Dostala se až ke královi: „Pane králi, přinesla jsem vám dar, který je teď nad všechny dary.” Podali jí krajíc chleba a ona ho posypala solí z pytlíčku.
Teď všichni poznali, že se vrátila jejich Zuzka. Král se s ní poobjímal a slíbil, že splní každé její přání. Zuzka měla jen jedno: „Tatíčku, nic si nežádám, jen abyste mě měl rád jako tu sůl.“
Král se z návratu dcery velice radoval. Brzy byla Zuzka prohlášená za královnu. Po čase si vzpomněla na čarovný proutek od stařenky.
Zašla k nejvyššímu vrchu, jak jí to stařenka poradila, pošvihala zem a vtom se ocitla v podzemním solném království, kde bylo všecko z čisté soli.
Otci z něj přinesla nejkrásnější růži a všechno mu vypověděla. Řekla i to, že sůl už v jejich království nikdy chybět nebude.
Zuzka až teď viděla, jakého daru se jí od stařenky dostalo. Spolu s otcem se k ní vydali, že jí za všechno pěkně poděkují. Jenže po ní už nebolo ani vidu, ani slechu.
A tak žili všichni dlouho a šťastně. Zuzka moudře vládla, královský otec odpočíval a kuchař? Ten přece vařil jídla vskutku královská.
Konec.
