V bídné chaloupce u moře žil starý rybář se stařenkou.
Jednou našel v síti zlatou rybku, která ho prosila, aby ji pustil zpět do moře, že mu za to dá vše, co bude žádat.
+6
„Nechci od tebe nic, rybičko, jen klidně plav dále“ odpověděl ji a pustil.
Stařenka se hněvala, proč rybář nežádal nové koryto, když staré je již celé rozeschlé.
Rybka jim dala nové koryto, ale stařenka nyní již žádala i nový dům, potom šlechtictví – a když dostala i to, chtěla být i carevnou.
Měla krásné šaty, sluhy – a stařečka vyhodila do stáje, neboť se stala pyšnou.
Chtěla být dokonce i panovnicí nad celým světem i nad mořem, a chtěla i na rybičce, aby jí stále sloužila.
Když to stařeček řekl rybičce, tato mu odpověděla: „Tvoje žena ničeho nezasluhuje, neboť je příliš pyšná, a chtěla by žíti bez práce a bez lásky k ostatním lidem.“
Když se po tomto stařeček vrátil domů, našel k svému nemilému překvapení opět starou bídnou chaloupku, staré rozeschlé koryto a stařenku sedící na zemni v starých otrhaných šatech.