Tři včeličky létaly po louce, přeletovaly z květinky na květinku, od rána do večera sbíraly med.
Na břehu potůčku uviděly krásný květ, přeletěly potok, aby vybraly sladkou šťávu i z krásné květiny — myslely si, že med z této květinky je mnohem chutnější než z ostatních květů.
+6
Jedna ze včeliček se zhlédla v potoku a v tom spadla do potoka, který ji unášel v proudu dolů. Když to zpozorovaly její sestřičky, skočily za ní do vln, aby ji zachránily. Proud je odnášel dolů potokem, až se dostaly do víru. Svět se s nimi zatočil a začaly se potápět.
Když se topily, zahlédla je divoká holubice.
Chtěla jim pomoci, donesla v zobáčku z blízkého lesa větvičku a hodila ji mezi včelky do potoka.
Včeličky se větvičky chytily a tak vyplavaly na břeh. Usušily si křidélka a poděkovaly holubičce, že je zachránila.
Holubička se radovala, že udělala dobrý skutek. Nestačila si ani pořádně sednout, když se zpoza keře přiblížila kočka a skočila na holubičku, aby ji sežrala.
Včeličky ani chvilku neváhaly, pustily se najednou všechny do kočky, a kde mohly, tam ji pobodaly. Jedna sedla kočce na nos, druhá ji píchla do oka, třetí jí popíchala uši.
Kočka nakonec utekla. Hlavu měla opuchlou, sotva viděla slyšela, tak ji včelky pobodaly. Holubička poděkovala včeličkám, že jí zachránily život. Včeličky však díky odmítly s tím, že je povinností každého, aby pomohl, když je někdo v nebezpečí.