Byl jednou jeden chudý pastýř a měl syna. Ten syn si zamiloval krásnou pracovitou dívku, ale byla taky chudá a proto si ji nemohl vzít za ženu.
Jednou pásl mládenec u lesa dobytek a přemýšlel, co dělat, aby si tu krásnou chudou dívku mohl vzít. Vtom uslyšel pípat z vysokého stromu datlíky. Vzpomněl si na kouzlo o zázračné bylině a hned mu bylo veseleji.
Šel do lesa, vylezl na strom, vyhledal hnízdo mladých datlů a zatloukl je kolíčky tak, že se datlíci nemohli dostat ven. Potom ze stromu slezl, vrátil se na louku a zase pásl stádo.
+6
Přiletěla datlice a co vidí? Hnízdo zatlučené, mláďata pískají strachem a hladem a ona nemůže dovnitř. I odletěla a potom zase přiletěla, ale se zázračnou bylinou v zobáku. Jen se tou bylinou dotkla zatlučeného hnízda, klínky odskočily a bylina spadla k mládencovým nohám.
Jak to mládenec uviděl, uchopil bylinu do ruky a rozhlédl se kolem. Spatřil jeskyni, zavřenou železnou branou. I hodil bylinu na bránu a ta se hned se strašným praskotem otevřela.
I udělal mládenec krok, potom ještě jeden a pohlédl do jeskyně. Uprostřed jeskyně ležela hromada peněz a u hromady seděl stařec. Jak uviděl mládence, kývl na něho prstem, aby šel dál.
Mládenec vkročil do jeskyně a přistoupil ke starci. Stařec mu řekl: „Tady si naber peněz, kolik chceš, ale dej pozor, abych tu bylinu v jeskyni nezapomněl. Jinak bych po druhé ke mně pro peníze nemohl.
Mládenec, vida tolik peněz, samé zlaté dukáty, pozapomněl, co mu stařec řekl. Vrhl se na zem a začal hrabat dukáty do všech kapes i do své pastýřské torby. Mezi dukáty byly i drahé kameny a tak si jich taky nabral a spěchal z jeskyně ven.
Jak vyšel před bránu, ta se s praskotem zavřela. Vtom okamžiku mládenec zjistil, že zapomněl v jeskyni zázračnou bylinu. Peněz a pokladů však měl dost a tak spěchal domů, aby vše svému chudému otci pověděl.
I řekl otec: „Nic si z toho nedělej, že nemáš zázračnou bylinu. Ty peníze ti stačí, aby sis mohl vzít nevěstu a dobře s ní žil. Mládenec se usmál, byla svatba a dobře potom se svou ženou žili dlouhá léta.