Nahoře, ve větvích staré borovice, seděla veverka. Spatřila hodující myšku, krtka i králíka a hupky dolů s borovice.
V měkké trávě pod borovicí spal mrzutý ježek. Jedním okem zahlédl spěchající veveřičku, otevřel rychle i druhé oko a už pelášil za ní.
O kousek dál na louce si chtěla veverka na jablíčku pochutnat. Ale znenadání přiletěla mlsná straka a ohryzek ji sebrala přímo před nosem.
A straka letí a těší se na tu dobrotu. Ale spatří ji kukačka a dostane také chuť. A tu se začaly o ohryzek tahat. Teprve moudrý datel jim něco dobrého poradil.
V ohryzku byla malá jadérka. Datel jedno z nich zasadil do země a řekl, že z jadérka vyroste jablůňka se zlatými jablky. A zvířátka se těšila.
Jenom hloupé a nepřející vrány se datlovi i zvířátkům vysmívaly. Nevěřily, že by z jadérka mohlo vyrůst něco dobrého.
Každé zasazené jadérko, nebo semínko se musí pořádně zalévat. A tak zvířátka své jadérko pilně zalévala.
Když na jaře vysvitlo sluníčko, vyrazily z jadérka první zelené lístky. Zvířátka měla radost, jak jim datel dobře poradil, a těšila se na sladká jablíčka.
Za pár let jablůňka povyrostla a její větve se obalily krásnými květy. Teď už všechna zvířátka věřila, že z takové krásy budou dobrá jablíčka.
Lístečky květů opadly a ve větvích se ukázala první malinká zelená jablíčka. Straka chtěla jedno ochutnat, ale běda! Jablíčko bylo trpké.
Ochutnala i myška, potom králík a ježek, krtek s veverkou také ochutnali, ale jablíčka nebyla vůbec k jídlu. To bylo smutné zklamání.
A tak se v lese při měsíčku sešla zvířátka na velkou poradu kterou vedl starý ospalý výr. A straka se všech vyptávala, jak vyléčit nemocnou jablůňku.
Ale žádné zvířátko nedovedlo poradit, jak pomoci ubohé jablůňce.
Ani moudré sůvičky nevěděly, jak vyléčit nemocnou jablůňku, aby nesla sladká zlatá jablka.
Malá žabka si však vzpomněla na datla, který už jednou zvířátkům tak dobře poradil. Ale po datlovi nebylo ani vidu, ani slechu.
Tak se zvířátka rozběhla po lese shánět pro jablůňku pomoc. Na ztichlé pasece zůstal sám jen spící výr.
Srnka se ptala na radu měsíce v lese u studánky. Ale měsíc nevěděl, jak nemocnou jablůňku vyléčit.
Krtek se šel zeptat matičky země. Ale ani země nedovedla poradit, jak proměnit trpká jablíčka v sladká.
Žabka se ptala vody v potoce, ale ani ta nic nevěděla.
Kukačka letěla zeptat se sluníčka nad lesem. Ale ani slunce neznalo rady, jak pomoci ubohé jablůňce.
A tak se ráno na kraji lesa sešla znovu zvířátka. Ale bez pomoci – bez rady. A opravdu to byl zase datel, který zvířátkům poradil, kudy na to.
Potom datel odletěl do ovocného sadu, kde měly děti svoje stromky a staraly se o ně. Za nim přiletěla hned zvědavá straka a kukačka.
Teď však bylo třeba přivést děti k nemocné jablůňce. A tak vzala straka největšímu klukovi čepici a odnesla ji na cestičku k lesu.
Pak se pod čepici schoval ušatý králík i s čepicí rychle uskočil.
Kluk utíkal za čepicí, králík znovu a znovu uskakoval, a tak ho dovedl až k nemocné jablůňce. Tady kluk sebral čepici, utrnul zelené jablíčko, nakousl je a zachodil. Potom odešel. A zvířátka byla nešťastná.
Přešla zima a nastalo nové jaro. Do ovocného sadu přišly zase děti.
Nařezávaly kousky větviček s malými pupenci – říká se jim „rouby“ – vzaly nůž, pilku a žebřík a vydaly se znovu k naší jablůňce.
A teď se děti daly do léčení nemocné jablůňky. Nejdřív ořezaly dlouhé větve, až jablůňce zbyly z koruny jen krátké holé pahýly.
Potom nasadily děti na pahýly nařezané větvičky – „rouby“. Každý roub pěkně ovázaly lýkem a natřely voskem, aby jablůňce neuteklo mnoho vízy.
Z roubů vyrazily jablůňce nové větévky a začaly znovu košatit. A z jara jablůňka zase rozkvetla.
Její květy byly tak krásné a tak krásně voněly, že se k jablůňce slétli čmeláci a včely z celého okolí.
Když se později mezi listy objevila první mladá jablíčka, seběhla se všechna zvířátka kolem jablůňky, aby se podívala na tu krásu a na ten zázrak.
Co se nepovedlo ani slunci, ani měsíci, ani zemi, ani vodě, to se podařilo dětem ze sadu. Větve jablůňky se prohýbaly pod zlatými, sladkými jablky. A tak naše zvířátka i jablůňka byly doopravdy šťastny.
Konec.
Veverka utíká s okousaným ohryzkem sladkého jablka, co jí nohy stačí, aby alespoň kousek ochutnala. A všechna zvířátka se rozběhla za ní.
y
