y
Procházka Prahou
Leží v srdci Evropy na křižovatce světových cest, prastará a věčně mladá - Zlatá, Stověžatá Praha. Tisíciletá historie našeho hlavního města učinila z Prahy, Jednoho z nejkrásnějších měst na světě, pravou pokladnici uměleckých a historických památek. Je milenkou a věčnou inspirací umělců nejrůznějších dob a národů, knihami a o ní by se zaplnily knihovny, plátny s pražskými motivy galerie, tisíce fotografií by nevyčerpaly její krásu… My vás zveme jen na malou procházku po stavebních památkách nejvýznamnějších a nejtypičtějších, předkládáme vám hrst snímků na filmovém pásu, který se vám vejde do kapsy. Oživí-li v těch, kdo poznali kouzlo Prahy, nezapomenutelné dojmy, a v těch, kteří dosud v Praze nebyli, vzbudí touhu poznat její krásy co nejdříve na vlastní oči, pak tento náš diafilm splnil své poslání.
/Panorama Prahy - Hrad/ Vysoko nad Prahou jako koruna staroslavného města se tyčí Pražský hrad. Založen byl v druhé polovině 9. stol. Přemyslovci a jeho dnešní podoba je výsledkem bohaté stavební historie jedenácti století. Objevné výzkumy archeologů odkrývají v jeho hlubinách nová a nová tajemství dávných věků … Někdejší sídlo českých knížat a králů je dnes sídlem presidenta – dělníka. Panoramatu Hradu vévodí věže katedrály sv. Víta - největšího chrámu v Československu.
/Sv. Vít ze dvora Jízdárny/ Byl vybudován v polovině 14. století francouzským stavitelem Matyášem z Arrasu a německým mistrem Petrem Parléřem ve službách Karla IV. v místě, kde původně stála rotunda knížete Václava z počátku 10. století a později bazilika Zpytihněva z 11, století. Pod klenbou svatovítského dómu byli korunováni čeští králové, v jeho hlubinách odpočívají ostatky knížete Václava i drahocenné korunovační klenoty. Tento pohled na svatovítský chrám se nám naskýtá ze dvora hradní jízdárny, pocházející z konce 17. století. Kdysi sloužila panským kratochvílím - po Vítězném únoru byla upravena na naši největší výstavní síň.
/Letohrádek královny Anny/ Na okraji Královské zahrady, na sever od Jeleního příkopu, stojí letohrádek královny Anny, jejž dal v polovině 16. stol o zbudovat italskými mistry pro svou choť král Ferdinand I. Tak byla Praha obohacena o první zaalpskou stavbu italské renesance. Letohrádek s překrásným arkádovým ochozem a bohatou plastickou výzdobou byl restaurován a jeho sály budou sloužit naší kultuře.
/Vojenské historické muzeum/ Tento palác zbudovali v 16. století Lobkowitzové a později jej odkoupili Švarcenberkové. Po letohrádku královny Anny je nejkrásnější stavbou renesanční Prahy, zvlášť pozoruhodná je jeho sgrafittová výzdoba. Roku 1948 bylo v opraveném paláci zřízeno Vojenské historické muzeum. Najdeme v něm vzácné památky vývoje vojenství od počátku našich dějin přes dobu husitskou a obě světové války až po naše osvobození Rudou armádou. Posláním tohoto muzea je sblížit lid s armádou a armádu s lidem.
/Valdštejnský palác/ Tuto první monumentální stavbu raného pražského baroka druhé čtvrtiny 17. stol. dal zbudovat za třicetileté války tehdejší císařský vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Palácová zahrada je zdobena nádhernými bronzovými sochami holandského mistra Adriana de Vriese. Valdštejnská zahrada je dnes jedním z nejoblíbenějších letních dostaveníček uměnímilovných Pražanů.
/Památník národního písemnictví/ Do kouzelných palácových zahrad shlíží Strahovský klášter, pocházející z poloviny 12. stol. Ve své době jak velikostí, tak dokonalostí stavby neměl v Praze obdoby. Objekt byl několikrát přestavěn: na konci 18. stol o byla postavena nová, svého druhu jedinečná knihovna s tisíci vzácných rukopisů a prvotisků. Po roce 1948 dostal klášter nové kulturní poslání - objekt byl stavebně opraven - při čemž byly odkryty rozsáhlé zbytky původní stavby z 12. stol. - a v květnu 1953 odevzdán lidu jako Památník národního písemnictví, v němž jsou uloženy poklady naší literatury od prvopočátku až po dnešek.
/Kostel sv. Mikuláše/ Z Vrtbovské zahrady se nám otvírá tento čarokrásný pohled na chrám sv. Mikuláše, jehož charakteristická zelená kupole vévodí Malé Straně. Byl postaven na začátku 18. stol o Krištofem Dienzenhoferem a jeho synem Ignácem. Praha tak byla obohacena o jednu z nejkrásnějších barokních staveb, která důstojné doplnila panorama Hradu.
/Malostranská mostní věž/ Branou mezi Malostranskými mostními věžemi vedou naše poslední kroky po levém břehu Vltavy. Menší z nich pochází z 12. stol o, zatímco větší, kterou vidíte na obrázku, byla postavena až v první polovině 15. stol. na místě původní věže románské. Odtud již vstupujeme na nejstarší a nejpamátnější z pražských mostů - Karlův most. Byl vybudován v době Karla IV. stavitelem Petrem Parléřem, když starý kamenný most Juditin z 12. stol. byl zničen povodní. Z Karlova mostu, bohatě zdobeného sochami z pozdější doby, se nám otvírají nejkrásnější pohledy na Prahu.
/Staroměstská věž mostecká/ Protějškem Malostranských mostních věží je na druhém konci Karlova mostu Staroměstská věž mostecká, jejímž tvůrcem je rovněž Petr Parléř. Je to nejkrásnější mostecká věž v Evropě. Kdysi střežila jediný přístup ke Starému městu. Zadní strana věže byla poničena střelbou za obléhání Švédy v r. 1648, tuto událost připomíná pamětní deska. Na Staroměstské věži mostecké byly po 10 let vystaveny v železných koších hlavy 10 z českých pánů, popravených po porážce na Bílé hoře. Za Svatodušních bouří v r. 1848 tu bojoval pražský lid na jedné z prvních barikád. Dnes jsou v této památné věži, přístupné veřejnosti, sbírky městského muzea, mající vztah k Vltavě.
/Stověžatá Praha/ Pohlédněte, přátelé, z výšin Staroměstské věže mostecké do kamenného lesa pod ní! Pochopíte, proč se říká Praze - Stověžatá!
/Betlémská kaple/ Na pravém břehu Vltavy zamíříme nejprve k místu, kde se ideově podnítila husitská revoluce - k Betlémské kapli. Od r. 1402 tu kázal veliký český církevní reformátor Mistr Jan Hus - a tehdy se prostá kaple, překrytá dřevěným stropem, stala největším shromaždištěm i srdcem celé Prahy a první lidovou tribunou Evropy. V minulých letech byla kaple na návrh ministra akademika Zdeňka Nejedlého přesně podle dochovaných zbytků stavby a plánů rekonstruována a r. 1954 předána veřejnosti.
/Staroměstské náměstí/ Historickým centrem Prahy, okolo něhož vyrůstalo město od poloviny 9. stol., je staroslavné Staroměstské náměstí - místo, kudy už tolikrát prošla historie našeho národa, jednou zbrocené jeho krví. Zde padli první obhájci Husova učení a tu také skončilo husitské revoluční hnutí popravou Jana Roháče z Dubé, zde byl po bitvě na Bílé hoře vykonán i krvavý ortel nad 27 českými pány. Na Staroměstském náměstí pronesl 21. února 1948 z balkonu paláce Kinských Klement Gottwald svůj historický projev, jím se splnila slova, vtesaná do monumentálního bronzového Šalounova pomníku M.J. Husa: „Pravda vítězí!“ V pozadí Staroměstského náměstí dominují věže gotického Týnského chrámu, který byl od svého počátku hlavním pražským chrámem, v něm kázal německý reformátor Konrád Waldhauser, Milíč z Kroměříže i bratrský biskup Jan Rokycana. Zde - neznámo, kde - byly pohřbeny hlavy českých pánů, sňaté ze Staroměstské věže mostecké; odpočívá tu i světoznámý hvězdář Tycho de Brahe. Protější stranu náměstí uzavírá Staroměstská radnice s věží, komplex budov, stavěných a přistavovaných přes půl tisíciletí. Pozoruhodný je orloj, jejž sestrojil v 15. štol. profesor matematiky na vysokém učení Karlově - Mistr Hanuš. Po vandalském zničení nacisty byla opravena radnice i orloj, který dál odbíjí hodiny našeho nového, svobodného života …
/Dům umělců/ Dům umělců je jednou z nejvýznamnějších pražských, novorenesančních staveb ze sklonku 19. stol. jejímž tvůrci jsou arch. Josef Zítek a Josef Schulz. Za I. republiky byla bývalá obrazárna Rudolfinum sídlem parlamentu; před ním došlo za generální stávky v prosinci 1920 k velkým demonstracím, na kterých lid protestoval proti obsazení Lidového domu policií. Dnes slouží Dům umělců výhradně hudbě. Od r. 1946 každoročně v květnu, když je Praha - město staleté slavné hudební tradice - nejkrásnější, objeví se na Domě umělců modré vlajky, jež jsou symbolem mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. V divadlech, kouzelných palácových zahradách a především tu, v Domě umělců, se rozezní hudba z celého světa, aby prodchla duše i srdce lidí vírou a láskou k člověku a ke kráse života.
/Národní divadlo/ Vrcholným dílem naší architektury 19. stol. je Národní divadlo. Do daleka se leskne pozlacená střecha jeho monumentální budovy v novorenesančním slohu, vybudované arch. Josefem Zítkem, která je klenotnicí vzácných děl našich největších sochařů a malířů. Nápis „Národ sobě“, umístěný nad jevištěm, hlásá, že toto divadlo si za nejtěžšího útlaku rakousko-uherské monarchie vybudoval z vlastních prostředků náš lid. Na velkolepé slavnosti, k níž se sešlo 160.000 návštěvníků z celé naší vlasti i z některých slovanských zemí, byly r. 1868 položeny základní kameny, svezené ze všech památných míst naší vlasti. Divadlo, slavnostně otevřené v r. 1881, však již za dva měsíce lehlo popelem. „Kdyby slzy, jež vytryskly českému lidu při zprávě o požáru Národního divadla, byly padaly do plamenů, byly by je uhasily“ - píše Julius Fučík. Ale lid se nevzdal svého snu - střádal krejcar ke krejcárku a za pouhá dvě léta se dočkal znovuotevření svého Národního divadla operou Bedřicha Smetany Libuše. Národní divadlo není jen stánkem umění - je i dějištěm nejvýznamnějších událostí v životě našeho lidu a jeho velikou láskou.
/Tylovo divadlo/ Tylovo divadlo je klasicistní stavba, postavená koncem 18. stol. na náklad hraběte Nostice jako první stálé kamenné divadlo v Praze. Brzy je odkoupili čeští stavové - odtud jeho původní název divadlo Stavovské. Roku 1787 se zde konala světová premiéra Mozartovy opery Don Juan, zkomponované za Mozartova pobytu v Praze pro hudbymilovné pražské obecenstvo. Od r. 1812 tu byla z milosti trpěna v sobotu a v neděli odpoledne česká představení. Pod klenbou tohoto divadla zazněla po prvé při premiéře Tylovy Fidlovačky v r. 1834 píseň „Kde domov můj“.
/Výstavní dům u Hybernů/ Výstavní dům u Hybernů je památkou empiru a jeho nejvýznamnějším, svého druhu ojedinělým reprezentantem v Praze. Původní Hybernský klášter byl zrušen Josefínským nařízením. Po pět let pak byl působištěm českého vlastenecského divadla, počátkem 19. stol. tu byl celní úřad, později skladiště tabáku. Příhodná poloha na jednom z nejživějších míst Prahy však budovu přímo předurčila jejímu nynějšímu poslání - od r. 1949 je nejvýznamnější pražskou výstavní síní.
/Národní muzeum/ Vedle Národního divadla je jednou z nejmonumentálnějších budov v Praze, zasazenou přímo do nejživějšího středu města. Průčelí muzea důstojně uzavírá hlavní pražské náměstí, vyměřené za Karla IV. pro tržiště, později zvané Koňský trh a od r. 1848 Václavské náměstí. Svou délkou 720 m a šířkou 54 m je jedním z největších v Evropě. Na jeho horním konci je bronzová socha knížete Václava od J.V. Myslbeka. Tvůrcem reprezentační stavby muzea, vybudované koncem 19. stol. ve slohu novodobé renesance, je arch. Josef Schulz. Zvenčí i uvnitř vyniká budova nádherou a bohatstvím soch a reliéfů, desek, medailonů a obrazů největších českých umělců. Srdcem muzea je Pantheon, korunovaný vysokou kupolí a zdobený sochami slavných synů a dcer našeho lidu, kteří se zasloužili o jeho kulturu. Rampa Národního muzea je nejčastějším východištěm návštěvníků Prahy i nejoblíbenějším místem dostaveníček zamilovaných. A tak i my, končíce naší dnešní procházku Prahou, nedáváme Vám, milí přátelé, sbohem, ale „NA SHLEDANOU U MUZEA!“
