Na pasece se setkaly s myslivcem. Nikdy předtím myslivce nepoznaly. Seděl na pařezu a pochutnával si na svačině. Jak uviděl děti, přátelsky na ně pokynul. “Tak to jsou ty děti, o nichž jste mi vyprávěla“, pravil tetě. “Chcete-li vezmu je s sebou na obchůzku lesem. “ Teta byla ráda, protože doma měla hodně práce.
Myslivec vedl děti lesní cestou. Petr se brzy osmělil a začal se myslivce vyptávat. Chtěl vědět, co v lese roste, která zvířata v něm žijí, jsou-li v lese studánky, uvidí-li mraveniště a ještě mnoho jiného. Měl mnoho otázek, ale na každou dostal odpověď.
Jak si tak povídali, uviděli u cesty velkou kupu jehličí. Když se přiblížili, poznali, že je tu živo, rušno. Bylo to mraveniště. Děti zblízka pozorovaly hemžení mravenců. Každý z nich něco táhl. Jedni spěchali sem, druzí tam. Myslivec dětem vypravoval, že mravenci jsou v lese velmi užiteční, hubí housenky, čistí les od uhynulých živočichů.
“Kdo se dovede v lese tiše chovat, uvidí mnoho zajímavého“, řekl myslivec na další cestě lesem. Na jednom místě rozhrnul větve a děti poprvé spatřily pasoucí se srnu se dvěma koloušky.
Když se dost vynadívaly, pokračovaly děti s myslivcem v obchůzce. A myslivec jim.vykládal: “Kdybyste v lese křičely a stropily povyk, vyplašená lesní zvěř by prchala a mohlo by se stát, že by se do svého dřívějšího domova už nevrátila. Vím, že vy si budete i v lese hrát tiše.“
“Jistě by vám bylo líto malých ptáčků, kteří by zahynuli, kdyby je vyplašení rodiče přestali krmit!“
“Prak nebo vzduchovka“, pokračoval myslivec, “jsou velmi nebezpečné hračky a v rukou nerozumných dětí mohou v lese natropit mnoho škod.“
“Je pozdě litovat, když na zemi leží poraněná veverka, nebo pták s přeraženým křidélkem.“
“A co by byl les bez ptáků, víte přece ze školy. Ptáci chytají škodlivý hmyz a jeho larvy, a tak zbavují les nebezpečných škůdců. A nejen to. Ptáci zpívají,.a tak je jejich zásluhou v lese ještě krásněji.“
Proto ptákům pomáháme, vyvěšujeme na stromy budky, zřizujeme krmítka a připevňujeme ke kmenům rozsochy, aby si v nich postavili hnízda.
Petr poprosil myslivce, aby mu někdy ukázal, jak se dělají krmítka pro ptáky. Helenka si už představovala, jak v zimě nese s Petrem ptákům krmení. Budou se starat, aby malí zpěváčkové měli co jíst a netrpěli zimou.
Myslivec pozval Petra, aby někdy přišel do myslivny, že mu ukáže různá krmítka, a pokračoval: “Ptákům a drobné zvěři pomáháme také vysazováním remízů, aby měli útulek pro sebe a pro svá mláďata. Školní děti z naší vesnice pomáhají každý rok na podzim vysazovat nové remízky i stromky v lese.“
“Ptákům i zvířatům je v houštinách remízků teplo a útulno a jsou tu v bezpečí. Kdyby mohli mluvit, jistě by dětem poděkovali.“
Náhle se myslivec zastavil a ukázal holí stranou. Na kameni u malá studánky se vyhříval had. Helenka se polekala a chytila se myslivce za rukáv. “Užovky se nebojte“, řekl myslivec s úsměvem. “Je neškodná. Jedovaté jsou jen zmije, jsou však plaché a uštknou, jen když byly napadeny nebo kdybyste na ně šlápli. Lidé často z neznalosti a ze strachu zabíjejí i neškodné užovky a slepýše. Dokud se nenaučíte hady dobře rozeznávat, raději se jím vyhněte!
“Neubližujte ani docela malým tvorům. Každý brouk nebo motýl není škůdce. Těšíme se z jejich krásy a proto jim dopřejeme volný pohyb a nerušený život.“
Pojednou se děti octly ve zvláštním lese. Byl celý černý, nikde ani stopa po zeleném jehličí nebo po listí. Děti se tázavě podívaly na myslivce. “To je vyhořelý les. Schválně jsem vás sem zavedl, abyste viděli, co způsobila neopatrnost.“
“Dva chlapci si udělali v lese ohníček. Zatímco lámali větve, vzňaly se stromy kolem ohníčku a za chvíli hořel les. štěstí bylo, že požár včas zpozorovali lidé na polích, přispěchali a zabránili velkým škodám. Oheň smíme rozdělávat jen na místě, které k tomu bylo zvláště vyhraženo.
Děti s myslivcem přešly spálený pruh a stanuly opět v zeleném lese. Zastavily se na malém paloučku u lesní studánky. Ale jak to tam vypadalo! Kolem studánky plno papírů, skořápek od vajec, krabice od sušenek. Ve studánce byly dokonce pohozena plechovka od konzervy. Myslivec ji holí vytáhl a zahodil do křoví. “Tady vidíte“, řekl, “jak to pěkné\'místečko dokázali neukáznění a nevychovaní lidé znesvářit za jedinou neděli. A víte co, pojďte, dáme to tu do pořádku!“ Všichni se dali do práce a v několika minutách zmizely odhozené papíry a obaly v houštině. “Jak je to tu teď pěkné“, řekla Helenka, když odcházeli.
Pokračovali v cestě a myslivec vypravoval: “Minulou neděli jsem potkal v lese rodinu, když se vracela odpoledne z výletu. Nesli celé náruče větviček a květin. Byly mezi nimi i vzácné rostliny takoví lidé, obyčejně ještě než opustí les, pohodí květy a nechají je vadnout na cestě.“
Najednou myslivec ukázal holí na strom: “A podívejte se děti, tady se dokonce ničitelé lesa podepsali. Za mých mladých let se říkávalo: “Jména hloupých na všech sloupích a myslím, že to platí ještě dnes.“
“Nože nepoužívejte v lese ani k rytí do stromů, ale ani k řezání hub. Lépe je houbu pěkně vylomit i s kořenem, který by v, půdě hnil, a teprve k očištění houby použít nože.“
“Sbírejte pouze ty houby, které znáte! Myslíte, že byste byli pochváleni, kdybyste neznámé houby rozkopávali? Vždyť mnohé z nich jsou jedlé! Všechny houby.jsou ozdobou našich lesů.“
“V lese rostou jedovaté rostliny. Proto trháme jen plody, které dobře známe. Stalo se už mnohokrát, že děti snědly bobule vraního oka nebo rulíku, který si spletly s borůvkami, a otrávily se.“
“Také některé květiny jsou jedovaté. Jistě nevíte, že mezi prudce jedovaté květiny patří i pěkně vonící konvalinka. Otrávili byste se, kdybyste se třeba napili vody z vázy, v níž byly konvalinky.“
Tak si děti s myslivcem povídaly a ani nepozorovaly, že došly na kraj lesa. Myslivec usedl do trávy, Petr hladil psa. “Chtěl bych mít svého psa“, prohodil, “chodil bych s ním po lese jako vy“, “Do lesa ovšem smí jen lovecký pes“, upozornil ho myslivec. “Jenom cvičený pes nenadělá v lese škody.“
“Necvičený pes natropí v lese i na polích mnoho škod. Myslivci mají rádi zvířata, ale psy pobíhající po lese nebo v polích nestrpí.“
Myslivec vstal a vyšel s dětmi z lesa na cestu. “Pro dnešek jste toho v lese už dost poznaly. Jistě vás už bolí nohy. Jahody si natrháte až zítra, A hříbky najdete docela jistě tamhle ve smrčí.“ potom podal dětem ruku a rozloučil se s nimi.
Konec.
y
