y
Pohádka o Honzovi
Budu vám vyprávět pohádku o Honzovi. Tiše poslouchejte.
Jedna matka měla dva syny, staršího Toníka a mladšího Honzu. Toník byl učiněný lenoch a Honza za něho všechno udělal.
Jednou měli jít do lesa pro dříví. Toník lehl do postele a naříkal, že je mu zle, že do lesa nepůjde, a volal na mámu, která poklízela na dvoře.
Když máma viděla, že její miláček stůně, křikla na Honzu: „Běž, Honzo, do lékárny, a přines lék!“ Honzovi se dvakrát nechtělo, ale nakonec si dal říci. „Hoď sebou, ať jsi hned zpět,“ volala na něho matka, když byl Honza ze dveří.
Honza přiběhl k lékárně a vzpomněl si, že na něho křičeli, aby sebou hodil. Tak tedy sebou hodil do skleněných dveří a rozbil je! Jak vstává ze střepin, objeví se lékárník.
„Copak jsi zač, že hned dveře rozbíjíš?“ ptal se. Poslali mě pro lék, a řekli, abych sebou hodil. Tak já sebou hodil a ...“ ubrekoval Honza.
Lékárník ho chytil za límec a povídá: „Pojď se mnou, dám ti medicínu!“ Vzal z kouta hůl a několikrát Honzu přetáhl. „Teď utíkej domů a dej té medicíny taky ochutnat Toníkovi!“
Běží Honza domů, až se za ním práší. Po cestě vráží do lidí, lidé mu nadávají, málem nepadne pod kola vozu. Ale medicínu nese...
Když přiběhl domů, matka mu nadává: „Kde jsi byl tak dlouho? Toníčkovi se přitížilo.“ I praví Honza: „Nevím, nevím, matko, jestli se mu po té medicíně bude dařit líp.“
„Jenom mu ji dej!“ utrhne se matka. Honza skočí do kouta, chytí sukovici a přetáhne bratra dvakrát po zádech. „Jakou medicínu jsem v lékárně dostal, takovou ti dám!“
Matka rozpřáhla zděšeně ruce, Toník vyskočil z postele a postavil se na nohy. I obrátí se Honza k mámě a povídá: „Vidíte, matko, jakou dobrou medicínu jsem z lékárny přinesl. Hned po ní Toníkovi nemoc přešla!“
Jednou poslala máma Honzu pro mouku. Honza vzal necky, dal si je na hlavu a utíkal do mlýna. Tam mu nasypali plné necky mouky.
Když se vracel domů, zvedl se vítr a roznesl mouku do všech koutů světa. Když tu spoušť Honza uviděl, spráskl hrůzou ruce.
Domů se vrátil s prázdnou, a máma mu nařezala, co se do něho vešlo. Ale to nebylo všecko. Máma povídá: „Jdi tu mouku hledat a dones ji, nebo dostaneš znovu.“
Honza šel, ptal se lidí, jestli neviděli mouku, ale nikdo ji neviděl. Až potká stařenku a ta mu řekla: „Podívej se, tam v tu stranu na vysokém kopci bydlí Vítr, ten ti mouku vzal.“
Honza se vyšplhal na vrcholek kopce, zaklepal na chaloupku a povídá: „Vrať mi, Větře, mouku, kterou jsi mi vzal.“
„Kdepak je mouka,“ pravil Vítr. „Tu ti dát nemohu. Ale dám ti náhradou šátek. Kdykoli ho prostřeš a řekneš: Poroučím, každé přání se ti vyplní.“
Honza vzal šátek a šel. Byl večer a stavil se v hospodě. Prostřel šátek na stůl a řekl: „Poroučím!“ Hned se objevil sluha a nosil na stůl všechny možné pochoutky. Na noc svěřil Honza šátek hospodské.
Ráno mu vrátila hospodská šátek a Honza šel domů. Jen vstoupil do chalupy, hned volal na mámu, aby se podívala. Prostřel šátek a povídá: „Poroučím!“ Ale šátek nic, protože mu ho hospodská vyměnila za obyčejný.
Honza se sebral a zase za Větrem, že je šátek za tu mouku málo. Vítr mu dal beránka, který ze sebe třepal dukáty. Honza šel domů, zase se stavil v hospodě a řekl: „Zaklep se!“ A beránek z kožichu vytřepal hromádku dukátů.
Doma to dopadlo jako poprvé, protože lstivá hospodská vyměnila Honzovi zázračného beránka za obyčejného. I navštívil Honza Vítr potřetí. A ten mu dal tentokrát zázračnou hůl. Stačilo říct: „Hůlko mrskej!“ a hůlka mrskala.
Honza se zastavil v hospodě a řekl: „Hůlko mrskej!“ A hůlka začala mrskat hostinskou, která křičela bolestí a prosila Honzu, aby přestal. Honza hůlku neokřikl, dokud mu hospodská nevrátila šátek a beránka.
Domů se vracel se všemi poklady. Už z dálky viděl, že jim leze do chalupy zloděj. Poštval na něho hůlku a ta zloději nasypala nepočítaných!
Honza prostřel na stůl šátek a poručil mámě a bratrovi ty nejlepší pochoutky. Potom řekl beránkovi, aby se zaklepal a beránek vytřepal z kožichu hromádku dukátů. Hůl visela pokojně na stěně a čekala, kdyby bylo potřeba někomu naložit. Inu, Honza byl pašák!
