y
O kohoutkovi, který šel do světa
Žil kohoutek se třemi slepičkami. Jednou se kohoutek rozhodl, že půjde do světa. Slepičky ho prosily, varovaly, ale když si nedal říci, daly mu do uzlíku zrní a popřály mu šťastnou cestu.
Jakmile kohoutek vykročil do světa, zapomněl na slepičky. Šel polem, lukami a pěšinou, která vedla k hájovně. Protože se z hájovny už z daleka ozýval hrozivý štěkot psa, zamířil přímo k lesu.
Stane na kraji lesa a rozhlíží se, kudy dál. A tu nad ním v koruně dubu něco zaharaší!
Než se kohoutek nadál, sedí před ním veverka. „Copak tu děláš?“ diví se čiperka, „snad jsi nezabloudil!“ „Já...? urazil se kohoutek. „Já jdu do světa!“ „Hned se vrať,“ varuje veverka, „lesem slídí liška – zadáví tě!“ „Nebojím se!“ naparuje se kohoutek. A vykročil hlouběji do lesa.
V křoví na mýtině panáčkuje zajíc. „Dál nechoď, kohoutku,“ varuje zajíc, „v hlubokém lese má doupě liška!“ „Když zakokrhám,“ povídá kohoutek, „všechny lišky zalezou do děr!“ A jde dál.
V hlubokém lese potká srnu. „Dobrý den, srnko!“ pozdraví hlučně kohoutek. „Tiše, kohoutku, je-li ti život milý,“ varuje srna, „liška je nedaleko!“ „Nebojím se,“ řekl pyšně kohoutek. Pozdravil a šel dál.
Ale u dubu – skok sem, skok tam – liška tu! Dech se v kohoutkovi zatajil. Co teď?
Než se odhodlala liška k činu, seděl kohoutek na větvi. „Ty jsi vyhrál, kohoutku,“ povídá mazaně liška, „ale co bude s tvými pěti slepicemi. Vím, kde je tvůj kurník. Jdu tam a všechny je zadávím!“
A liška, jako by odcházela, zmizí v houštině, kde hnízdí straka. (Ta straka dobře ví, že se liška jenom schovala a číhá dál!)
A tu si kohoutek vzpomněl na své slepičky. Přemýšlí, v duchu si je počítá a pojednou zajásá: „Jakých pět slepic, vždyť mám jenom tři! Že je v tom nějaká čertovina?“ A kohoutek z plných plic zakokrhal.
Nedočkavá liška znovu vyrazila z houští. Ale kohoutek vyletěl ještě výš! „Po druhé jsi mne oklamal, kohoutku,“ křičí liška, „ale přece si na tobě má liščata pochutnají!“
Kohoutek dobře ví, že teď zvítězí jenom chytřejší! Rozhlédne se kolem a zavolá: „Vidím odtud daleko, liško! Po cestě jde hajný se psem. A tamhle vidím tvoje doupě. Před ním si hrají tvá liščátka. Za chvíli bude pes u nich!“
Jak to liška uslyšela, pádila s hlasitým kňučením k svému doupěti, aby zachránila svá liščátka.
Teprve teď se kohoutek zaradoval, křídly zamával, slétl s dubu a vykročil k domovu.
A doma ho uvítaly tři slepičky, kterým musil dlouho a dlouho vyprávět, co se mu ve světě přihodilo a jak třikrát zvítězil nad liškou. Půjdete-li kolem toho kurníku, podívejte se tam. Možná, že jim to vypravuje dosud!
Konec.
