Dlouho chodili, až jednoho dne našel Bobeš v lese jeskyni, v ní stůl s dobrou večeří pro tři a tři lůžka. Po večeři určil, že hlídku v noci bude mít Bobeš.
Kamarádi usnuli, a Bobši se také oči klížily. Najednou dostal facku, až se mu v očích zajiskřilo. Vyskočí a vidí malého mužíka s dlouhými vousy. Měl na sobě červený pláštík a černé oči tak palčivé, že Bobeš nedostal ze sebe ani slova. Mužík ještě shodil se spících houně a odešel.
Ráno Bobeš mlčel, aby se mu Mikeš nevysmál. „Rozděláš oheň a pak si můžeš zdřímnout,“ řekl Mikeš a chystal se s Kubou na lov. Před jeskyní zvedl list pergamenu. Dověděl se z něho, že kdo přečte napsaná slova nad mrtvým, hned ho vzkřísí.
Bobeš umyl nádobí, rozdělal oheň a mužík v červeném pláštíku se objevil zase. Poradil Bobšovi, aby vylezl do komína, že tam visí plno uzeného masa. Pak mu ale podrazil žebřík; Bobeš spadl a zabil se.
Kamarádi se vrátili a vidí: oheň vyhaslý a Bobeš leží za krbem. Mikeš nad ním přečetl slova napsaná na pergamenu a Bobeš zase ožil. I přišly na mne mdloby,“ vysvětlil kamarádům; styděl se, že se dal mužíkem svést.
Druhý den hlídal Kuba. I za ním přišel mužík a Kuba na jeho radu také lezl do komína pro uzené; a pak nevstal, dokud ho Mikeš nevzkřísil. A vymluvil se na mdloby jako Bobeš.
Třetí den zůstal doma Mikeš. Pergamen kamarádům nedal. „Nebojte se,“ řekl jim, „nejsem tak slabého ducha jako vy.“ Mužíčka se nelekl; popadl ho za vousy a tak jím smýkl o zeď, až mu celá brada zůstala v ruce. V tom okamžiku se mužíček proměnil v ošklivou babu a zmizel.
Kamarádi se velice divili, že je Mikeš na živu. A ten se do nich pustil za to, že nic neřekli, a ukázal jim mužíkovy vousy. Jak je v rukou srovnával, objevila se baba a prosila, ať vousy nehladí, že jí to působí bolesti.
„Něco za něco,“ řekl Mikeš. „Musíš mi povědět, kam se poděly princezny.“ „Unesl je drak a ukryl je pod touto slují,“ odpověděla baba a ukázala Mikešovi ukrutnou díru. Na jeho rozkaz přinesla mu i provaz.
Mikeš nejdřív hodil dolů svou hůl; pak přikázal svým druhům, aby ho vytáhli, až zatáhne za provaz. Pak se sesoukal na dno.
Dole bylo světlo a v krásné zahradě stál skvostný zámek. „V něm jsou dvě princezny; u vrat ale hlídají dva lvi a dvě saně. Dokud je neoslepíš, ani svou holí jim neuškodíš.“ Baba dala Mikešovi svíčku a řekla mu, co má dělat.
Lvům a saním šlehal z očí oheň. Mikeš se k nim přiblížil se svíčkou v ruce a sotva řekl: „Hoř, světýlko, hoř, zlé oči umoř!“ oči krvežíznivých hlídačů se zavřely a Mikeš je svou holí ubil.
Princezny vyvedl ze zámku a řekl jim: „Polezete nahoru jedna za druhou; já naposled a pak s mými kamarády půjdem s vámi k vašim rodičům.“
Když se pak sám chtěl chytit provazu, baba ho zadržela: „Srazil bys hlavu, tvoji kamarádi tě chtějí z výšky pustit. Uvaž na provaz svou hůl a uvidíš.“ Mikeš to udělal a hůl s bouchnutím padla dolů; zrada druhů ho velmi mrzela. Ptal se baby, jak se teď odtud dostane.
„Až vysvobodíš i mě, nejmladší dceru královskou. Musíš utopit draka, co tamhle spí,“ odpověděla baba a poradila Mikešovi, jak si má počínat.
Mikeš schoval půlku prstenu, který mu baba dala, vzal svíčku, svou hůl a na záda si přivázal sud masa a čekal za sloupem. Když se drak se strašným řevem připlazil, Mikeš mu vyskočil na hřbet. Drak se vznesl do povětří a Mikeš ho krmil masem; prázdný sud pak pustil do moře.
Spadlo mi tam žrádlo,“ řekl drakovi a rychle odříkal: „Hoř, světýlko, hoř, zlé oči umoř.“ Osleply drak letěl do vody, Mikeš ho omráčil holí a drak utonul. V té chvíli tu byla loďka; na břehu však nenašel Mikeš ani zámek, ani sluj.
Kuba s Bobšem pohrozili princeznám smrtí, jestli povědí, kdo vlastně je vysvobodil. Přišli s nimi k jejich rodičům. Princezny se však nechtěly provdat dřív než za rok a den.
Mikeš se v jedné hospodě dověděl o krásné paní v blízkém zámku; každý prý k ní může, ona však všechny ženichy odmítá. Mikeš hodil svou půlku prstenu do koflíku s vínem a poslal s tím hospodského do zámku. Ve chvilce přijela paní v krásném kočáru za svým vysvoboditelem.
V královském zámku se chystala svatba jejích sester. Sotva však Mikeš vstoupil do dveří, Kuba s Bobšem rychle upláchli. Mikeš žil spokojeně s manželkou i se svými rodiči, které si do zámku přivezl. A jeho sedmicentová hůl byla na památku uložena do královské zbrojnice.
y
