
y
Hloupý Jan
Jeden člověk měl tři syny. Starší dva vypravil do světa. Když se pěkně oblečeni vrátili domů, vystrojil jim hostinu. Třetí syn, který se doma jenom popelil na peci, také chtěl jít do světa. Otec hlupáčka Jana s radostí vypravil, těšil se, že se ho na nějaký čas zbaví.
Jan šel. Za nějakou vsí chtěli pasáci krav zabít psíka. Na jeho prosbu to neudělali a psíka mu dali.
Za druhou vsí chtěli pasáci zabít kočku a za třetí hada. Jan zase prosil a dostal kočku i hada. Psík běžel vedle něho, kočka za ním a had se plazil za kočkou.
Přišel podzim, kdy se hadi ukrývají do děr. Had řekl Janovi: „Jdi za mnou. Povím svému králi, že bez tebe bych přišel o život. Král ti bude dávat za odměnu zlato a stříbro. Ale chtěj jenom hodinky, co visí na stěně. Mají velkou moc: Když je pohladíš, budeš mít všecko, nač si jen pomyslíš.“ Jan ty hodinky dostal.
Když vyšel z hadí díry na louku, chtěl vědět, mají-li hodinky takovou moc. Pohladil je s přáním mít bochník chleba, kus masa a žejdlík vína. V okamžení všecko bylo. Měl z hodinek velkou radost.
Večer si přál mít světnici a v ní lůžko s peřinami a stolek s dobrou večeří. Hned všecko měl. Navečeřel se, dobře se vyspal a ráno vykročil k domovu.
Těšil se, že mu otec také vystrojí hostinu. Ale nedočkal se; otec se hněval, že se nevrátil pěkně ošacený jako jeho bratři. Jan si tedy vylezl na pec a popelil se tam jako dřív.
Třetí den s pece slezl a vyšel na dvůr. Pohladil hodinky a přál si, aby na dvoře stál dům tři patra vysoký, v tom domě byly nádherné stoly a na nich krásné ubrousky, stříbrné šálky a vidličky a nože ze zlata. „Pozvěte příbuzné a přátele,“ řekl otci. „Udělám hostinu, a lepší, než jakou jste vystrojil bratrům.“
Hosté se všemu velice divili. Když se rozešlí, prosil Jan otce, aby jel pro krále a jeho princku. Pohladil hodinky a pomyslil si, aby na dvoře stálo šestero koní a kočár okovaný zlatem a stříbrem.
Otec vzkaz vyřídil. Král s královnou a princkou se nemohli vynadívat na krásný kočár a koně. Potom do kočáru sedli a jeli k Janovi na hostinu.
Jan pohladil hodinky a přál si, aby cesta k jeho domu byla vyložena mramorem. A také, aby místo starého otcova domku stál nádherný dům na čtyři patra, ploty aby měl ze zlata a stříbra, v domě aby byly vzácné stoly s ubrousky zlatem a stříbrem vyšívanými a na nich jídla, jaká král jakživ neokusil.
Královští hosté se nestačili divit; jejich palác nebyl tak krásný jako Janův dům. Pozvali i jiné vzácné pány a hodovali.
Po hostině prosil král otce, aby dal syna Jana jeho princce; on že dá Janovi všechno své království i komonstvo a vojsko. Hned byla svatba a po ní se král s královnou vrátili do hradu. Princku nechali s Janem v jeho krásném domě.
Za krátký čas se Jan princce znelíbil. Vyzvěděla na něm, jaká to moc splňuje všechna jeho přání. Jan jí pověděl o hodinkách a princka mu je v noci vzala. Pohladila je s přáním, aby na dvoře stál kočár se čtyřmi koni. Sedla do něho a ujela k otci.
V otcovském hradě sebrala své bývalé služky a jela s nimi k moři. Pohladila hodinky a přála si, aby přes moře byl most a uprostřed moře nádherný dům. Stalo se a princka se služkami vjela do domu. Pak pohladila hodinky, aby se most zbořil.
Jan si doma postěžoval, že se svěřil se svým tajemstvím manželce a ta že s hodinkami zmizela. Rodiče i bratři se mu za jeho hloupost vysmáli.
Jan pro žalost nemohl zůstat u svých. Vzal psíka a kočičku do jiných krajin.
Přišel do pustiny, kde se na jednu horu slétlo mnoho krkavců. Přiletěl ještě jeden a povídal, že viděl v moři přenádherný dům, který tam nikdy nestával.
Jan seděl nedaleko pod stromem a všecko slyšel. Hned mu napadlo, že to bude dům jeho manželky, která má jeho hodinky. Sebral se a s psíkem a kočičkou šel k moři.
„Ty umíš dobře plavat,“ řekl psíkovi. „A ty, kočičko, jsi bystrá. Sedni si psíkovi na záda a on tě přenese přes moře. Psík se schová za vrata domu a ty vlez do světnice pro ty hodinky.“ Udělali, jak jim Jan rozkázal.
Hodinky visely na stěně a kočka si pod ně sedla. Princka kočku poznala. Zanesla hodinky do sklepa a tam je zamkla do truhly. Zavřela sklep a nevěděla, že kočka vběhla za ní. Kočka rozškrábala truhlu a hodinky vzala do huby. Když princka zase přišla, kočka se protáhla ven a s psíkem utíkala k moři.
„Když budeš plavat, nemluv na mne!“ řekla psíkovi. Psík tedy mlčel. Až blízko břehu se jí zeptal: „Máš hodinky?“ Kočka na to nic. Psík se jí zeptal podruhé. „Mám,“ odpověděla — a hodinky spadly do moře.
Smutně se dívali do hloubky. Vtom uviděli u břehu rybu. Měli hlad; kočka ji lapla, ale ryba prosila, aby ji nesežrali. Řekli jí, že musí přinést z moře hodinky. Ryba je donesla a kočka s psíkem je dali svému pánovi.
Jan hodinky pohladil a pomyslil si, aby se v moři ztratil dům i s princkou. Stalo se. Jan s hodinkami, s psíkem a kočkou šel k rodičům a tam spolu žili — až se jim potrhaly žíly.