Potom vkročil do dveří, uctivě Dobrunku pozdravil a požádal ji trochu vody. Dobrunka vzala džbánek a přinesla ze studánky křišťálovou vodu. Ta hostovi velmi zachutnala. Než odešel, zastrčil Dobrunce do postele měšec plný peněž.
Když se večer matka vrátila z města, pěla na Zlobohu samou chválu. Dobrunka matce zase vyprávěla o cizinci, který měl krásné černé vlasy a na klobouku bílé péro.
Sotva ulehla, vypadl z postele měšec. „To ho tady jistě nechal ten hodný muž,“ pravila Dobrunka, „když viděl, jak je u nás všechno chudé.“ A v duchu se z toho velice radovala.
V noci se jí zdálo, že se dostala do zámku, kde bydlel ten krásný, bohatý jinoch. Slavili spolu svatbu a manžel si vedl Dobrunku kolem pasu do své komnaty.
Když ji chtěl obejmout, vrhla se mezi ně černá kočka, zaťala Dobrunce drápy do srdce a na svatební šat vystříkla krev… Vtom se Dobrunka probudila. Protože už bylo ráno, čistě se oblékla a šla po své práci jako jindy.
Jen matka odešla, přijel opět ten cizinec a velmi se Dobrunky na všecko vyptával. Hlavně na to, jaký měla sen. Ona mu sen vyjevila. „Až na tu kočku se tvůj sen může splnit,“ žertoval cizinec.
Dobrunka mu uvěřila. Když si podávali ruce, vešla do chaloupky matka. Mladík jí vyprávěl o svém bohatství a matka jim ráda dala požehnání. Potom se rozloučil a zase odjel. Měl se objevit, až si Dobrunka upřede na svatební košili.
Sotva měla napředeno, už zase přijel. Naléhal, aby svatba byla brzo, protože musí odjet do boje. Zamračená matka svolila a jinoch ji pozval do zámku. Řekl, že se jmenuje Dobromil, a odvezl si Dobrunku domů.
Zámecký lid je slavnostně přivítal. „Zdráva buď, naše kněžno, zdráv buď, náš kníže,“ volali. Potom se odebrali do hodovní síně a slavili svatbu. Dobrunce se ze všeho točila hlava, nemohla to ani pochopit.
Dobromil odjel do boje a na zámku se objevila Dobrunčina matka s kolovrátkem. Když uviděla tu nádheru, nepřála ji Dobrunce, ale Zloboze. A jako by nic, řekla, že by měly jet pro Zlobohu a také ji přivést na zámek.
Dobrunka ráda svolila. Dala zapřáhnout koně a jela s matkou pro sestru. Zloboha Dobrunku srdečně objala a pohostila. Sotva se Dobrunka napila čaje, hned se jako bez ducha skácela na zem.
Zloboha si rychle oblékla Dobrunčiny šaty, usedla s matkou do kočáru a jely na zámek. Když se Dobrunka trochu probrala, ucítila, jak ji někdo hladí po čele. Ale neviděla nic a nic neslyšela a také rukama nemohla pohnout.
Stařeček, který chtěl Dobrunce pomoci, odešel do lesa do jeskyně, vzal tam zlatý kolovrátek a poslal ho po jednom chlapci na zámek, aby vyměnil kolovrat za zázračný lék. Potom odnesl Dobrunku do jeskyně a tam ji opatroval.
Chamtivá matka chlapci ráda vyměnila lék za zlatý kolovrat. Vůbec jí nenapadlo, že by mohl být lék pro Dobrunku. Chlapec lék přinesl starci, který jej dal Dobrunce. Tak ji vrátil zrak a sluch a také Dobrunčiny ruce se zase pohybovaly.
Matka se Zlobohou zatím na zámku hodovaly, co hrdlo ráčilo. Na Dobrunku si ani nevzpomněly a z Dobromila taky strach neměly. Vždyť obě sestry byly navlas podobné a kníže je nerozezná.
Vrátil se z vítězného boje zdráv a hned dal vystrojit pro své přátelé slavnostní hostinu. Zlobohu, o které si myslel, že je jeho dobrá žena, posadil vedle sebe a vyptával se jí, co po celou dobu dělala.
Řekla mu, že nejčastěji předla len. Starý kolovrátek se prý od samé práce pokazil a tak koupila od jakéhosi chlapce zlatý. Dobromil byl zvědav nejen na zlatý kolovrat, ale také na to, jak se na něm přede.
Sotva začala Zloboha příst, začal kolovrátek zpívat: „Nevěř, pane, nevěř jí, ona tebe ošidí. Tvou ženou nikdy nebyla a Dobrunku zabila..“ Když to Zloboha uslyšela, chtěla prchnout, ale Dobromil ji přinutil, aby předla dál.
Jak se kolovrátek zatočil, hned se z něho ozvalo: „Sedni, pane, na vraníka, pospěš, pojeď do lesíka, v jeskyni Dobrunka leží…“ Dobromil se víc o Zlobohu nestaral, sedl na koně a jel si pro Dobrunku.
Když ji konečně nalezl, samým štěstím ji zlíbal a na koni odvezl domů. Tam bylo dopuštění… Lidé tvrdili, že Zlobohu i s matkou a zlatým kolovratem odnesl rarach. Dobrunka šla do komůrky, našla tam svůj starý kolovrátek a předla na něm košile drahému Dobromilovi.
y
