y
O Popelce
Budeme vám vyprávět pohádku O Popelce.
Byla krásná, ale měla macechu a musela stále pracovat, mýt, zametat nebo vynášet popel. Proto jí říkali Popelka. Zatím co se její nevlastní sestra Dora oblékala do nádherných šatů, měla Popelka jenom jednu sukénku.
Jednou šel otec do města na trh a každé chtěl něco koupit. Dora mu poručila, aby jí přinesl krásné šaty a šperk. Popelka řekla: „Přeju si jenom to, co vám, tatíčku, v lese o tvář zavadí.“
Otec chtěl oběma splnit přání a na jarmarku koupil Doře krásné šaty a šperk. Popelce nekoupil nic.
Když se vracel domů, zavadil v lese tváří o lískový keř a hned si vzpomněl na Popelku. Utrhl tři lískové oříšky a pečlivě je schoval do kapsy.
Doma obě otce nadšeně přivítaly. Dora dostala krásné šaty a šperk, Popelce dal otec lískové oříšky. Přijala je ráda, jako by byly ze zlata, a nic nevlastní sestře nezáviděla.
„Máš to krásný dar,“ smály se macecha s Dorou Popelce, když si schovala oříšky za ňadra. Když se na druhý den chystaly do kostela, požádala Popelka macechu o nějaké šaty po Doře, aby mohla jít také.
„Nikam nepůjdeš,“ osopila se na ní macecha. „Máš doma dost práce.“ A vzala mísu popela, nasypala do něho proso a všecko rozházela po zemi. Popelce poručila proso z popela sesbírat do posledního zrnka.
Pak macecha s dcerou odešly a Popelka utíkala s vědrem pro vodu. Jenom se nahnula nad studnu, vypadly jí oříšky do vody. S pláčem volala: „Ach, mé milé oříšky, vyjděte z vody ven!“
Tu se objevila na hladině žabička s oříškem v puse a pravila: „Nesu ti tvoje oříšky, Popelko. Rozlouskni jeden, a co v něm nalezneš, je tvoje.“ Hned potom zmizela zase ve studni.
Popelka oříšek rozlouskla a div ho radostným leknutím nepustila do vody. V oříšku byly nádherné slunečkové šaty! Na střeše sedělo šest holubiček. Tři jí pomohly vybírat z popela proso, tři ji strojily.
Oblečena do krásných šatů spěchala do kostela. Tam se všichni za ní ohlíželi a ptali se, kdo ta dívka je. Hlavně kníže z ní oči nespustil.
Popelka nikoho nedbala a po kostele utíkala domů. Krásné šaty svlékla, schovala je do oříšku a oříšek donesla pod kámen u studny. Tam jej pečlivě ukryla.
Doma bylo řečí o té krásné dívce, co se objevila v kostele. Ale macecha hned měla pro Popelku práci. Rozsypala do popela mák a Popelka ho musela vysbírat.
Když pak macecha s Dorou odešly, běžela Popelka ke studni, kde na ni čekala žabička s tím druhým lískovým oříškem. Když ho Popelka rozlouskla, objevila v něm nádherné šaty měsíčkové. Och, ta krása!
Na střeše zase sedělo šest holubiček jako poprvé. Tři za Popelku sbíraly z popela mák, tři ji strojily do měsíčkových šatů. Potom se krásná Popelka zas objevila v kostele.
Tentokrát byl princ rychlejší, ale Popelka mu přece uklouzla. Doma pečlivě schovala šaty do oříšku a ten odnesla pod kámen ke studni.
Třetí neděli musela Popelka vybírat z popela lněné semínko. Jinou pomoc neznala, než běžet ke studni za žabičkou. Ta na ni čekala s třetím oříškem. „Co je v něm, je tvoje. Ale víckrát mě neuvidíš,“ řekla a zmizela.
V oříšku byly hvězdičkové šaty, poseté drahými kameny, a nádherné střevíčky. A doma Popelku čekalo šest holubiček. Tři přebíraly semínko, tři jí pomáhaly do hvězdičkových šatů.
Když bylo po kostele a Popelka zase utíkala, ztratila jeden střevíček, který zůstal vězet ve smole. Tu tam dal namazat kníže. Když neměl krásnou dívku, zůstal mu její střevíček.
Kníže jezdil v kočáře od domu k domu a hledal dívku, které by se malý střevíček hodil na nohu. Jednoho dne se objevil v chalupě u macechy. Dora si hned střevíček obouvala, ale měla velký palec a tak to s ní dopadlo špatně.
„Více dcer nemáte?“ ptal se kníže macechy. Místo ní odpověděl ze dvorka kohoutek: „Kykyryký, pěkná dívka pod korytý, škaredá za stolíky!“ Tak musel jít otec pro Popelku.
Popelka rychle otevřela oříšek s hvězdičkovými šaty, oblékla si je a zbývající oříšky ukryla za ňadra. Princ ihned poznal krásnou pannu. Macecha a Dora sršely vzteky, ale nedalo se nic dělat.
Princ požádal o Popelčinu ruku a hned si ji odvážel do zámku. U studny Popelka poděkovala hodné žabičce za pomoc. Odkudsi vzlétly holubičky a poletovali nad kočárem až k zámku!
