A jen přijde domů ze školy, místo učení vytrhne list ze sešitu a píše Dědovi Mrázovi: „Milý Dědo Mrázi, přivez mi, prosím Tě, o vánocích hezkého Kašpárka. Juk i já ho budeme mít rádi a budeme si s ním hezky hrát. Mockrát Tě prosí Kačenka.“
Kačenka dopis napsala, ale co teď? Kam dopis odeslat? „Víš co, Kačenko,“ řekl Juk, „já Dědu Mráze najdu a dopis mu dám sám. Je to jistější.“ A hned se vydal na cestu. „Ale mně tu bude smutno,“ naříkala Kačenka a mávala mu na rozloučenou.
Juk opustil město a ocitl se v polích. Přišel na křižovatku a nevěděl, kudy kam. Naštěstí potkal psa. Zeptal se ho uctivě na cestu. Byl to však velký a pyšný vlčák, který s malými psy nemluví. Zdvihl nos do výše a Jukovi vůbec neodpověděl. A tak Juk šel tudy, kde nejlépe svítil měsíček.
Byla jasná noc a Juk stále pokračoval v cestě. Najednou se něco za stromem pohnulo. Juk se polekal a skočil na strom. Naštěstí to byl jen malý zajíček. A ten se tak vylekal, že když se ho Juk ptal, kudy má jít, nemohl vykoktat odpověď, všechno popletl a ukazoval na obě strany.
Na pasece, kde si Juk chtěl odpočinout, zase ho vystrašila velká sova. Seděla na pařezu a prohlížela si ho očima, které svítily jako reflektory. Když ji Juk poprosil o radu, odpověděla: „Dědu Mráze znám. Moje teta je u něho zaměstnána. Odpočiň si, pak tě k němu zavedu.“
Juk si odpočinul, trochu se najedl a šel dál. Ale kde se vzala, tu se vzala veliká liška a začala na Juka dorážet. To byla mela! Sova se schovala na stromě. Juk se však nedal. Pustil se do lišky tak, že měla co dělat, aby se mu ubránila. Nakonec byla ráda, že mohla utéci. Juk byl zachráněn, ale odnesl to dopis.
Byl roztrhán na kousíčky a ne a ne ho složit z kousků dohromady. Marně svítila sova velkýma očima, marně skládaly myšky papírky k sobě. Hlavní část dopisu se ztratila. „Nu, vyřídím to tedy Dědovi Mrázovi sám,“ rozhodl se Juk a vydal se na cestu.
Utrmácen a unaven došel Juk konečně k jeskyni Dědy Mráze. Cestou se k němu přidalo několik zvířátek. Myšky, datel, sýkorka, ježek i bojácný zajíček. Sova dala Jukovi ještě dobrou radu: „U Dědy Mráze musíš udělat dobrý dojem. Hezky pozdrav, zdvořile mluv a takhle se ukloň!“ - Všechna zvířátka se spolu s Jukem učila od sovy, jak se uklánět.
Juk a zvířátka zůstali překvapením stát na prahu jeskyně. Bylo tam rušno jako v úle. Kdekdo tu chystal dárky pro hodné děti. Všechna zvířátka i malé mušky, které jeskyni osvětlovaly, pomáhaly, jak nejlépe dovedly.
„Dobrý den, Dědo Mrázi,“ klaněl se Juk a všechna zvířátka s ním. „Přišel jsem tě poprosit, abys poslal naší Kačence červenobílého Kašpárka s rolničkami. Ona si ho moc přeje.
„Milý Juku, to nepůjde jen tak. Nejdřív se podíváme, jak je ta vaše Kačenka hodná. Tady máme o všech dětech všecko přesně zapsáno. Sovo, podej mi Kačenčin popis,“ řekl vlídně Děda Mráz a nabídl zvířátkům, aby si sedla.
Ale běda! O Kačence v záznamech nic pěkného nebylo. Děda mráz se kabonil víc a víc. Juk se počínal za Kačenku skoro stydět. Ustrašený zajíček se raději nenápadně ztratil.
Marně Juk za Kačenku orodoval. Děda Mráz se nedal uprosit. „Máme dost hodných a pilných dětí; pro takové, jako je Kačenka, dárky nemáme. A abys věděl, ani tebe si Kačenka nezaslouží. Takový hodný pejsek! Necháme si tě tady, potřebujeme vrátného a tady se budeš mít jako v ráji.“
A tak Juk zůstal u Dědy Mráze. Měl se zde opravdu dobře, nic mu nechybělo, ale co to bylo platné. Bez Kačenky ho nic netěšilo.
A Kačence doma se nedařilo o nic lépe. Juk byl jejím nejmilejším kamarádem a stýskalo se jí po něm ve dne i v noci.
Stará moudrá sova viděla, jak se Juk trápí. Zželelo se jí ho a šla prosit Dědu Mráze, aby mu pomohl.
„Zkusím to s Kačenkou,“ rozhodl se Děda Mráz. „Napíšeme jí, že už nikdy Juka neuvidí, když se nepolepší. Jestli ho má ráda, jako on ji, jistě to udělá.“
A tak jednoho dne zaťukal u Kačenky někdo na okno. Byl to posel od Dědy Mráze. Přinášel dopis a Kačenka jej dychtivě otevřela.
A podívejte se, jak dopis od Dědy Mráze pomohl. Kačenka si jej pověsila na zeď a dala se do práce. Uklidila si pokojíček, urovnala si učení a naučila se včas dělat úkoly. Až se Juk vrátí, Kačenku a její pokojíček snad ani nepozná.
Jen jestlipak se Děda Mráz doví, že se Kačenka polepšila? Ale to se ví, že ano. Však má dost poslů, kteří mu mohou povědět, co Kačenka dělá. Moudrá sova si může oči vykulit nad změnou, která se u Kačenky stala. To se bude Děda Mráz divit, až mu to poví.
I ve škole se Kačenka změnila. Už nedostává špatné známky a pan učitel nešetří pochvalou. V její žákovské knížce už jsou také jedničky. Však to všetečný vrabeček všechno Dědovi Mrázovi doslova řekne.
Přísná vrána dohlíží na Kačenku i venku. Ale ani tady nebude Dědovi Mrázovi co žalovat. Kačenka je pozorná a pomáhá těm, kteří její pomoci potřebují.
O Kačence přišly dobré zprávy. „To mám radost,“ říká Děda Mráz, „vidíte, že se každý může polepšit, když chce.“
Konečně nastává slavnostní den. Všechny dárky jsou už připraveny, a teď je jen Děda Mráz rozveze dětem. Co myslíte, nezapomene snad na naši malou Kačenku?
„Tak co, Juku, nemáš už služby u nás dost?“ ptá se Děda Mráz svého vrátného. „Nechtěl bys se mnou zase ke Kačence?“ To se neptejte, co na to Juk odpovídá. Radostně štěká, až se okna otřásají a zvířátka zvědavě nakukují dovnitř, co se to děje.
Sníh a mráz nevadí hbitým jelenům, aby co nejrychleji ujížděli se saněmi vrchovatě naloženými dárky. Který pak z balíčků je asi pro vás? Ten pro Kačenku opatruje Juk.
Nebojte se, že se něco poplete. Pečlivá sova má všecky děti přesně zapsány a dává dobrý pozor, aby se na nikoho nezapomnělo. Děda Mráz vybalil Juka z houně a společně se vydali za Kačenkou.
Takový slavný večer! A takový hezký stromeček! Ale co je to platné Kačence, která si přála mít zase svého Juka. Bez něho ji nic netěší a nemůže se z ničeho radovat.
„Juku, Jučíčku,“ křičí Kačenka, když se mezi dveřmi objevuje její nejmilejší kamarád. To je radosti a objímání. Teprve teď je Kačenka šťastná.
Kačence se vyplatilo, že se polepšila. Má všechno, co chtěla, Juka i Kašpárka a ke všemu ještě čisté svědomí. Už navždy zůstane pořádnou holčičkou a pilnou pionýrkou. Moudrá sova se přišla naposled podívat na Kačenku, která spokojeně usíná s Kašpárkem vedle sebe. A vedle podřimuje Juk. Dobrou noc, Kačenko! Dobrou noc, děti!
Konec.
y
