Žili sedlák se selkou a měli psa, který jim jídlo a pití nosil. Když zestárl, už je krmit a napájet nemohl.
Povídá selka mužovi: „Vem toho psa, odveď ho za dědinu a zažeň, není už k potřebě, když nás krmit nemůže.“
Vzal sedlák psa, vyvedl ho za dědinu a zahnal pryč. Pes chodil sem a tam, posedával a vyl. Ale domů se nevrátil, protože by ho bili.
+6
I letěl kolem psa datel a povídá: „Proč vyješ, proč naříkáš?“ „Jak bych nenaříkal,“ odpověděl pes. „Dokud jsem byl mlád, krmil a napájel jsem sedláka se selkou. A teď jsem starý a oni mne vyhnali. Nemám kde žít.“
„Nic si z toho nedělej. Pojď ke mně,“ navrhl mu datel,“ navrhl mu datel, „můžeš opatrovat a hlídat mé děti.“ Pes byl rád a běžel za datlem do lesa. Tam stál starý dub a v něm bylo v dutině datlovo hnízdo.
„Tak si sedni k dubu,“ pravil datel, „a nikoho do hnízda nepouštěj. Já zatím poletím vyhledat něco na zub.“ Zamával křídly a odletěl. No a pes věrně hlídal hnízdo s mláďaty, která vykukovala z dutiny.
Jak tak pes seděl a chvílemi hlavu k hnízdu zvedal, vrátil se datel domů a povídá psovi: „Půjdeme do vsi. Slaví se tam svatba, bude něco na zub.“ A hned se dali pes s datlem do vsi.
Datel vletěl rovnou oknem do chalupy, kde se odbývala svatba. A lítal po stole, na skříň a zase na stůl. Svatebčané po něm házeli vším, co jim do ruky přišlo: koláči, chlebem i kousky masa. A za toho zmatku vlezl do chalupy pes a pod stolem snědl, co mu hrdlo ráčilo.
„Najedl ses?“ ptá se datel psa. „Najedl, ale teď bych pil,“ povídá pes. „I od žízně ti odpomohu,“ kýval hlavou datel. Vyšli z chalupy a mudrovali na návsi. „Podívej, vidíš tady naproti tu chalupu? Stařík tam víno točí z bečky!“
Datel vletěl do chalupy oknem. Pes šel pomalu za ním otevřenými dveřmi. Jakmile spatřil stařík datla, hodil po něm trychtýřem, ale netrefil. Trychtýř padl za truhlu a víno teklo z bečky. Pes se napil a pak se vrátil s datlem do lesa. Tam s ním žil až do smrti a měl se u datla dobře.