Ošklivé kačátko

U strouhy mezi lopuchovými listy seděla na vejcích kachna. Seděla, seděla, až vyseděla hejno malých, žlutých kačátek. Jen jedno, které se vylíhlo poslední, nebylo malé a nebylo žluté, ale veliké a ošklivé.

Sotva maminka kačátkům peří uhladila, sotva se malé kačenky postavily na ohy, už se s nimi vydala na dvůr mezi ostatní drůbež. „Pí, pí,“ štěbetala kačátka a kolébala se za maminkou na dvůr. „Co jen řeknou tomu poslednímu, tomu ošklivému kačátku?“ strachovala se matka.

„Jak to káče vypadá!“ káchala hlasitě kterási stará kachna a štípla ošklivé kačátko do hlavy. „Musíme je štípat! Jak je veliké a ošklivé, jako by to ani káče nebylo!“ štěbetaly zlobně ostatní kachny. A potom škaredé kačátko honily a štípaly.

Jednoho dne nešťastné kačátko přeletělo plot a se zavřenýma očima běželo, běželo, až doběhlo k velikému močálu, kde hnízdily divoké kachny. Když kachny zahlédly novou družku, ptaly se: „Kdo jsi a proč jseš taková šereda?“

Chuděra kačátko, ani na močále se mu nedařilo líp, a tak zalezlo do rákosí a leželo tam ukryté dva dny. Tu přiletěly dvě divoké husy a nešťastnému kačátku se vysmívaly: „Poslyš, káče, jsi tak škaredé, že bys mohlo do našeho hejna.“

„Pif-paf,“ ozvalo se odkudsi a divoké husy padly mrtvé do rákosí. Navečer vzlétlo kačátko nad močál a přiletělo k chaloupce, kde bydlela stařenka. Ale kačátko se stařence nelíbilo. Nešťasné vydalo se znovu na cestu a dostalo se po vodě až k velikému rybníku.

Na rybníce ho překvapil podzim a potom zima. Byla zlá, mrazivá a hladová, všude led a všude sníh. Ale kačátko zimu přečkalo a na jaře poslouchalo skřivánky a dívalo se na sluníčko. Pojednou roztáhlo křídla, zamávalo jimi, vzlétlo a zanedlouho se octlo v krásné zahradě.

Mezi záhony se vinuly modravé potůčky a uprostřed zahrady byl malý rybníček. Kačátko připlavalo až na rybníček. Tu se nad ním objevily tři labutě. „Jsou tak krásné a já tak škaredé, uklovou mne!“ zabědovalo kačátko.

Ale stalo se naopak. Když se snesly labutě na vodu, podívalo se kačátko dolů a spatřilo svůj obraz. Už to nebylo ošklivé a nemotorné kačátko, ale krásná labuť!“

„Je tu nová labuť!“ volaly děti a házely jí do vody chléb a koláče. „Je ze všech labutí nejkrásnější,“ říkali dospělí lidé, kteří ji uviděli. „O tak velikém štěstí se mi nikdy nezdálo,“ říkala labuť, kdykoliv se jí lidé obdivovali. A nakonec docela zapomněla, že byla kdysi ošklivým kačátkem.

Ošklivé káčátko

Výrobce

DiarMU

Rok

1955

Délka

Autor

Lesková Vilma

Napsal

Pazourek Vladimír

Označení

B0501

Koupit

Ošklivé káčátko

Podobné pohádky

O zlaté včele

Maruška a medvěd

Tři zlaté vlasy Děda Vševěda

Sůl nad zlato