O zlaté rybce

Na břehu moře stála chaloupka a v ní žil starý rybář se svou ženou. Jednou šel lovit.

Dvakrát spustil síť, a nevytáhl ani jednu rybu. Ale po třetí polapil rybku zlatou. Rybka promluvila: „Pusť mě! Dostaneš za odměnu, co budeš chtít!“ Rybář rybku pustil, a odměnu nechtěl.

Doma to vypravoval ženě, ale ta mu vyhubovala: „Hloupý člověče! Nemohl jsi chtít aspoň nové necky! Naše už se rozsýpají.“ Rybář se vrátil k moři a volal zlatou rybku. Moře se rozehrálo, rybka vystrčila hlavu: „Tu jsem, co mi chceš?“ – „Žena mě posílá, abych tě poprosil o nové necky.“ – „Jdi domů, tvá žena bude mít nové necky!“ řekla rybka.

Rybář přijde domů a vidí ženu u nových necek. Ale hubovala znovu. „Hloupý člověče, nemohl jsi žádat nový dům? Hned se vrať ke zlaté rybce a popros ji!“ Rybář šel, zavolal rybku a řekl: „Žena mě posílá, abych jí vyprosil nový dům!“ Rybka mu všechno slíbila – vtom stará Chaloupka zmizela a stál tu nový krásný dům.

Ale žena zase hubovala: „Hloupý člověče! Nemohl jsi chtít hned palác? Já chci být paní kněžnou. Hned se vrať k rybce!“ Ubohý rybář zase zavolal rybku a poprosil ji o palác. A když se vracel od moře, podivil se. Viděl před sebou veliký zámek. Žena sedí na pavlači, oblečená jako kněžna a sluhové jí posluhují. Stařec se jí pokorně klaněl, ale ona křikla: „Hned táhni do konírny sloužit!“

Ale druhý den ráno stařena kázala rybáře z konírny zavolat. „Nechci být už kněžnou. Ať mě rybka udělá královnou!“ řekla. Stařec šel zase prosit rybku. Moře zčernalo, ale rybka přišla a zase všechno slíbila.

Stařec se vrací domů – a co vidí? Před ním stojí královský hrad. V hradě sedí stařena jako královna na trůně. Kolem ní plno dvořanů a pánů a všichni jí slouží.

Stařec přišel do královské síně a pokorně se královně poklonil. Žena se na něho ani nepodívala, a hned rozkázala, aby ho vyhnali z hradu. Ale sotva uběhl týden, královna zase rybáře zavolala: „Vrať se k moři! Nechci být už královnou. Chci panovat nad celým mořem. A zlatá rybka mi bude posluhovat!“

Co měl stařec dělat? Zase šel prosit rybku. Moře se rozbouřilo a rybka se objevila. „Slituj se, velkomožná rybko, prosil. „Žena už nechce být královnou, ale chce mít palác v moři a ty jí máš sloužit.“

Rybka neodpověděla, šlehla sebou a zmizela. Stařec dlouho čekal, a když se neukázala, šel domů. A doma uviděl zase starou rozbitou chaloupku. Na prahu sedí stařena a před ní – rozbité necky.

Pohádka o zlaté rybce

Výrobce

DiarMU

Délka

Označení

B0530

Pohádka o zlaté rybce

Podobné pohádky

O Smolíčkovi

Sedm havranů

O veliké řepě

Kohoutek a barvičky