y
Tři zlaté vlasy Děda Vševěda
Jednou jeden král zabloudil v lese. Přijel k uhlířově chaloupce a povídá: „Vyveď mě, uhlíři, z lesa ven, dobře ti zaplatím.“ „Rád bych pane,“ řekl uhlíř, „ale právě se nám narodil chlapec. Lehněte si na půdu, ráno vás vyvedu z lesa.“
V noci se král probudil a vidí u kolébky sudičku. Slyšel, jak povídá: „Potká tě, chlapče, veliké nebezpečí, ale vyvázneš z něho a budeš dlouho živ. Za ženu ti dávám královskou dceru, která se dnes narodila.“ Pak sudička zmizela.
Ráno uhlířova žena umřela a muž nevěděl, co si s chlapcem počít. Král povídal: „Dej mi chlapce, dostaneš tolik peněz, že jich budeš mít do smrti dost. Pošlu si pro něho sluhu. Když se vrátil král domů, oznámil mu, že se královně narodila dceruška. Zle se zamračil král, zavolal sluhu a povídal: „Jdi k uhlíři, vezmi chlapce a hoď ho i s košem do řeky.“
Chlapec se však neutopil, zachránil ho rybář. Protože připlaval po vodě, říkali mu Plaváček a vyrostl z něho krásný mladík. Jednou jel kolem král a povídá rybáři: „Máš krásného syna.“ Rybář řekl: „Před dvaceti lety ho přinesla voda.“ Král napsal dopis a řekl Plaváčkovi, aby ho zanesl do zámku. A do psaní napsal: „Posílám nepřítele, ihned ho usmrťte!“
V lese Plaváček zabloudil, potkal babičku, zdvořile ji pozdravil a poprosil, aby mu ukázala cestu. „Kam bys šel, synku, na noc, přespi u mne.“ Když Plaváček usnul, vyměnila mu babička dopis. Bylo v něm napsáno: „Tohoto mladíku oddejte hned s mou dcerou.“
Když se král vrátil domů a uviděl, co se stalo, řekl Plaváčkovi: „Když chceš mou dceru, musíš mi donést tři zlaté vlasy děda Vševěda.“ Plaváček šel přes hory a doly, až přišel k Černému moři. „Kampak?“ volal na něho převozník. „K Dědovi Vševědovi,“ odpověděl Plaváček. „Převezu tě, když se ho zeptáš, jak dlouho tady ještě budu sloužit.“ Plaváček slíbil a šel.
I přišel do mrtvého města, kde potkal stařečka. Ten Plaváčkovi řekl: „Jdeš-li k Dědu Vševědovi, zeptej se ho, proč jabloň našeho krále nerodí už jablka, která omlazují lidi a proč v naší studni není už uzdravující voda.“ Plaváček slíbil a šel.
Zámek Děda Vševěda hořel celý zlatem. „Vítám tě, Plaváčku,“ povídá stařenka, „to jsem se na tebe načekala. Ale Děd Vševěd tě tady nesmí vidět, snědl by tě. Schovej se a já ti tři zlaté vlasy opatřím.“ Jen to dořekla, přiletěl Děd Vševěd a volal: „Čichám, čichám člověčinu, někoho tu, matko, máš.“ „Nikdo tu není,“ řekla stařenka, „jdi klidně spát.“
Sotva začal Děd Vševěd dřímat, vytrhla mu vlas. „Co chceš, matko?“ „V jednom městě umírá moc lidí, protože vyschla voda. Jak jim pomoci?“ „Na prameni sedí žába,“ řekl Děd Vševěd. „Ať ji zabijí a studnu vyčistí!“ Usnul a matka mu vytrhla druhý vlas. „Co zas máš, matko?“ zabručel Vševěd. „Proč přestala rodit jabloň omlazující jablka?“ „Má na kořeni hada, ať jabloň přesadí, zas bude rodit omlazující jablka.“ Když matka vytrhla třetí vlas, Vševěd se rozzlobil: „Co pořád máš, matko?“ „Jak dlouho bude ještě na Černém moři převozník sloužit?“ „Dokud nestrčí veslo do ruky někomu jinému a nevyskočí na břeh.“
Tak se Plaváček všecko dozvěděl a dostal tři zlaté vlasy Děda Vševěda. Ve městě pověděl, proč jabloň nerodí omlazující jablka, proč studna nedává živou vodu a převozníkovi vyřídil, jak se zbavit služby. Tři zlaté vlasy dal králi a dostal za ně královskou nevěstu. Král chtěl omládnout, a proto se vydal k Černému moři. Tam mu starý převozník strčil do ruky veslo, vyskočil na břeh a král se stal převozníkem. A tak Plaváček šťastné kraloval až do konce.
