Před dávnými časy – to se ještě v našich lesích vlky jen hemžilo – pásl pasák za vsí ovce.
Měl dlouhou chvíli – a tak, protože na nic lepšího nepřišel, začal si z lidí dělat blázny:
„Pomóc! Pomóóóc!“ volá, až se hory zelenají. „Vlk!“ křičel, „vlk napadl stádo! Lidičky, pomozte!“
+6
Lidé, jak to slyšeli, každý nechal své práce a běžel s polí, běžel z chalup pasákovi na pomoc.
Když přiběhli na pastvinu, nikde po vlku ani památky. Pasák se smál, až se za boky popadal, že lidi ošidil. Za několik dní znovu volal o pomoc, vlk že mu stádo plení. Lidé zase přiběhli a pasák se jim stejně jako po prvé vysmál. Tentokrát se však již vážně dozlobili a pasák by byl málem nějakou ránu utržil. Zanedlouho nato skutečně přiběhl vlk a dávil jednu ovečku za druhou. Pasák vyděšeně volal, prosil, plakal, ale všechno nadarmo. Lidé si řekli: „To zase jen tak volá, aby si z nás dobrý den udělal!“ A vlk zatím půl stáda zadávil.
6.Vlk a beran
Potká vlk berana, vycení zuby a povídá: „Berane, já tě sním!“ „I neděle to, kmocháčku vlku, jsem starý, nic si nepochutnáš!“ „Nevadí. Mám hlad a sním tě!“ „Ach vlčku, smiluj se!“ beran zase. „Mám malé děti doma!“ „Co mi do tvých dětí! Sním tě – už jsem řekl!“ „Když nedáš jinak,“ povzdechl si beran, „tak aspoň, abys mne dobře strávil. Stoupni si sem, otevři pořádně tlamu, já se s vršku rozběhnu a sám ti hezky až do žaludku skočím!“
Poslechl hloupý vlk berana, stoupne si, otevře tlamu a čeká.
Beran se s vršku rozběhl, jak nejrychleji dovedl, a rovnou nohama do vlka, až to buchlo. Vlk se omráčen svalil jako pařez a beran utekl.
Za chvíli se vlk probral. Zvedne se, všechno se s ním točí, ani stát pořádně nemůže a v hlavě mu hučí. „Ach, jako bych snědl stádo beranů a ne jednoho,“ povídá si, „jak mi to tam ještě bručí, brum, brum, brum.“
y
