y
Král Jiří a šašek Paleček
Za starých dob, když ještě lidem vládli králové, mívali u sebe šprýmaře, kteří krále a jejich společnost obveselovali. Královští hosté se smáli jejich žertům, měli je za blázny a dali si od nich v žertu líbit lecjakou pernou pravdu, kterou by jim jinak nikdo říci nesměl.
Český král Jiří z Poděbrad chtěl mít šaška dobrého a vzdělaného. Dvořané dlouho takového šaška hledali, až ho konečně našli na břehu Vltavy. Hrál si tam s dětmi chudých dřevařů, pískařů a nádeníků. Každodenně je místo pracujících rodičů opatroval a vyprávěl jim příběhy z dějin a z bible. Jmenoval se Jan Paleček a děti mu říkaly Bratr Paleček.
Dvořané pozvali Palečka ke králi a přemlouvali ho, aby u krále zůstal. Paleček zprvu nechtěl. Říkal, že sloužit dětem je důležitější než sloužit králi. Ale král mu slíbil, že bude moci dále navštěvovat děti a lid a že jim bude moci ještě více pomáhat než dosud. A tak Paleček službu u krále přijal.
Stal se nerozlučným průvodcem královým. Říkal mu vždy pravdu a král se na něho nikdy nerozhněval, i když se mu pravda někdy nelíbila. Jendou při hostině nosili kuchtíci králi a šlechticům velké ryby, mladším rytířům a pážatům malé. Paleček bral z mísy malé ryby, cosi se jich tázal, potom si je přikládal k uchu a zase je dával nazpět do mísy.
„Co to děláš, bratře Palečku?“ ptal se ho král. „Měl jsem bratra rybáře a ten se mi utopil v řece,“ odpověděl Paleček. „A tak se ptám rybek, jestli o něm nevědí. Ale říkají mi, že jsou ještě malé, mám prý se zeptat těch velkých ryb, co ty máš na stole.“ Král se zasmál a poručil, aby Paleček a jeho společníci dostali také ty velké ryby z královského stolu.
Kněží v té době byli bohatí a chodili v nádherných oděvech. Prostému Palečkovi se to nelíbilo a potahoval je za hermelínové peleríny. Když mu to král vyčítal, hájil se: „To jsou kněží? Proč se tedy tak fintí? Já jsem myslel, že jsou to masopustní maškary.“
Paleček se rád toulával po venkově a pomáhal chudobným lidem v práci na poli a na stavbě. Ale obědvat chodil k bohatým sedlákům nebo zemanům. Zemanům se to nelíbilo: „Jíst máš tam, kde jsi pracoval,“ říkali mu. Ale Paleček jim vysvětlil, že chudým se musí pomáhat a ne jim ještě ujídat z jejich kousku chleba.
Jednou si královští princové hráli v královské zahradě a zástup městských dětí je žádostivě pozoroval mřížemi zahrady. Palečkovi bylo dětí líto, otevřel jim vrata do zahrady a pobídl je, aby si hrály společně s královskými dětmi. Princátkům se to nelíbilo a utíkala králi žalovat.
„To se nehodí, aby si mé děti hrály se ševcovskými a krejčovskými dětmi,“ zlobil se král. Ale Paleček se nedal: „Nevíš, nevrátí-li se tvé děti zpět na Poděbrady, jestli některé z těch městských dětí nebude nosit královskou korunu,“ řekl králi.
Také královně říkal Paleček pravdu do očí. Jednou se s ní potkal venku na vsi: pomáhal jakémusi chalupníkovi pokrývat stavbu, královna šla na pouť do sázavského kláštera. Zvala Palečka, aby šel s ní, ale ten ji odpověděl: „Kdybys raději seděla doma, předla a dala z příze nadělat plátno pro chudé, to by Pánu Bohu víc líbilo než zbytečná cesta na pouť.“ Královna ho poslechla a vrátila se do Prahy. Takový byl Paleček, šašek krále Jiřího.
