Žila, byla hodná a chytrá holčička, která se jmenovala Maruška.
Jednou řekly děti ze vsi Marušce: „Pojďme do lesa na jahody! Je jich tam až červeno!“ Maruška běžela hned domů, vzala svůj malovaný džbánek a šla s dětmi.
„Vsaďme se, kdo bude mít nejdříve nasbíráno,“ řekly si děti. Maruška rychle sbírala a hledala stále nová místa, kde by bylo jahod co nejvíce – až najednou poznala, že je sama v neznámém lese. Volala, křičela, nikdo ji neslyšel. Bloudila, až uviděla jakousi chaloupku. Zaklepala, ale nikdo se neozýval. – Pootevřela tedy dveře a vešla do pěkné světničky. Nebylo v ní živé duše.
+6
„Nevadí,“ řekla Maruška, „počkám, až přijdou lidé a zeptám se, kudy se jde domů.“ Čekala, až se najednou dveře otevřely a do světničky se vhrnul veliký medvěd. Byla to jeho chaloupka, on sám v ní bydlil. Měl z Marušky velikou radost, poskakoval a jásal: „Už tu nebudu sám! Budeme bydlit spolu!“ – Maruška prosila, aby ji pustil k mamince a tatínkovi, ale medvěd, že ne, že tu musí zůstat navždy.
Maruška přemýšlela, jak by medvědovi brzy utekla. Jednou mu řekla: „Napeču ti dobrých koláčů, ale musíš zato donést mé mamince a tatínkovi plný košík jako výslužku.“ Medvěd se těšil na koláče a všechno slíbil.
Když byly koláče nachystány, přikazovala Maruška medvědovi: „Ne aby ti napadlo cestou nějaký sníst! Budu se za tebou dívat okénkem z půdy, jestli nemlsáš.“ – Ale místo na půdu vlezla potají do košíku a schovala se pod koláče. Medvěd nic nepoznal, vzal košík na záda a upaloval.
Sotva uběhl kousek, už si řekl: „Na pařez se posadím, jeden koláček si sním!“ – Ale Maruška z košíku zavolala: „Vysoko sedím, daleko hledím, nejez koláče!“ – Medvěd se polekal a běžel dál.
Vlezl si za košatý smrček a povídal si: „Zde se pěkně posadím, jeden koláček si sním!“ – Ale Maruška zase potichu z košíku na něho: „Vysoko sedím, daleko hledím, nejez koláče!“ – Medvěd se leknutím div nesvalil. Jak může Maruška vidět i skrze stromy? A už si netroufal ani se na koláče podívat.
Přiběhl do dědiny a našel domek, kde žili Maruščiny rodiče. Zatloukl na vrata, že odevzdá výslužku. Ale než někdo přišel otevřít, vyletěl ze dveří pes a pustil se do něho. Chlupáč se polekal a uháněl pryč, až se mu ocásek třepal.
A tu se otevřely dveře a vyběhl Maruščin tatínek, co prý se děje. Maruška hop ven z košíku a rovnou tatínkovi do náruče. A už byla doma u tatínka a u maminky a po druhé si dávala v lese pozor, aby zase nezabloudila. A medvěd si žije sám ve svém domku. Občas se pokouší péci sladké koláče, ale nijak se mu to nedaří.
y
