O neposlušných kůzlátkách

V dřevěné chaloupce u lesa žila koza se čtyřmi kůzlátky. Koza odcházela každý den ráno na pastvu. Než odešla, poručila kůzlatům: „Zavřete dveře, nikam nechoďte a buďte hodné, aby vás vlk v lese neuslyšel a nepřišel na vás.“

Kůzlata mamince slíbila, že nikomu neotevřou a koza odešla. Kůzlata si zatím pěkně hrála a čekala na maminku. Ale jednou jim byla dlouhá chvíle; začala v chaloupce běhat, škádlit se a dovádět.

Šel okolo vlk, uslyšel je a hned uhodl, že stará koza není doma. Zatloukl na dveře a zabručel tlustým hlasem: „Kůzlátka, otevřete!“ Ale kůzlátka poznala vlka a řekla mu: „Naše maminka má tenší hlásek, jako panímámin vlásek . Ty jsi vlk, tobě neotevřeme!“

Vlk běžel ke kováři do vesnice: „Kováři, upiluj mi kousek jazyka, abych měl hlásek jako panímámin vlásek!“ Kovář mu upiloval kousek jazyka, vlk šel zase k brance a řekl už tenším hláskem: „ Kůzlátka, otevřete!“

Kůzlátka si myslila, že je to maminka a otevřela dveře. A on to byl vlk! Vrhl se na kůzlata a naráz spolkl jedno, druhé, třetí.

Jenom čtvrté kůzle, to nejmenší se schovalo pod převrácený škopík a vlk je neuviděl. Když se vlk nažral, lehl si na zem a usnul.

A nejmenší kůzle vylezlo zpod škopíku, obešlo potichounku vlka, vyběhlo z chaloupky a utíkalo, co sil mělo, pryč za maminkou. Jak tak utíkalo, potkalo myslivce. Když myslivec uslyšel, co vlk provedl, hned že půjde do chaloupky a kůzlátka zachrání.

Spěchali, spěchali, aby nepřišli pozdě. Vlk ještě spal. Myslivec rozpáral vlkovi nafouklé břicho a z břicha vyskočilo jedno, druhé, třetí kůzle. To bylo radosti! A nejvíc se smálo čtvrté, to nejmenší kůzle.

Za chvíli přišla koza. Donesla kůzlátkům křehkého zelného lupení a kůzlata si na něm pochutnala. A vlk? Byl nebyl, jako by se jim to jenom ve snu zdálo.

O neposlušných kůzlátkách

Výrobce

DiarMU

Rok

1957

Délka

Autor

Netík Miroslav

Napsal

Audy Oldřich

Označení

B0002

O neposlušných kůzlátkách

Podobné pohádky

Divoké labutě

Spravedlivá odměna

Svoz obilí – Koláče

O koťátku, které zapomnělo mňoukat