y
U rybníka
Co myslíte, děti – bude naše vycházka k rybníku zajímavá – nebo nudná?
První pohled na rybník moc neslibuje.Zdá se, že se tu nebude nač dívat. Samá voda – a zas jen voda. Na břehu je pár stromů, tráva, vodní rostliny. V dálce letí hejno divokých kachen.. Budou i na jezeře? Pojďme se podívat!
Žáby se nás bojí. Naskákaly do vody. Jen tato jedna si nás zvědavě prohlíží. Je to skokan zelený. Jméno si vysloužil tím, že dobře skáče. Má silné a dlouhé zadní nohy.
Živí se muškami, které loví dlouhým lepkavým jazykem. V lovení mušek je to hotový umělec. Vůbec se nepodívá za takovou kořistí, která se nehýbá, sedí na zemi nebo na větvi. Loví jen tu kořist, která letí vzduchem.
Samička skokana zeleného naklade vajíčka do mělké teplé vody – a vylíhnou se z nich pulci. Pulci mají nejdřív jen vejčité tělo a dlouhý ocas. Potom jim narostou zadní nohy. A když jim narostly i přední nohy, ocas jim odpadne a je z nich dospělá žába, dospělý skokan zelený.
Než se nám podaří objevit další život v rybníce, povšimneme si rostlin. Mnohé z nich najdeme jenom u rybníka. Takovou je orobinec. Roste ve vodě blízko břehu. Podobnou vodní rostlinou je i rákos. V pozadí vidíme na břehu jezera vrbu. Má ráda hodně vody, proto ji najdeme vždy jen u rybníků a potoků.
A tam ve vodě mezi rostlinami číhá na svou kořist dravá štika. Má pruhované boky, proto ji jen těžko rozeznáme mezi rostlinami. Na to pruhování doplácí i její kořist. Štika stojí na místě dlouho nehybně a čeká, dokud se nepřiblíží nějaká rybka.
Už se to stalo. Ze štičí tlamy se rybka nedostane. Čelisti štiky jsou plné dozadu zahnutých ostrých zubů. Do čeho se jednou štika zakousne, to už nepustí, i kdyby měla u toho zahynout. Štika je nejžravější dravec našich vod. Vysazuje se do rybníků záměrně, aby proháněla kapry.
Kapři jsou líní, rádi se vyhřívají v mělké vodě a pak jen tloustnou a zapáchají bahnem. Vidíte je? Ty tmavé hřbety – to jsou oni!
Kapr má podlouhlé tělo, pokryté šupinami. Ploutve a ocas mu slouží k plavání, na pohyb ve vodě. Za hlavou má otvor, v něm jsou žábra, kterými dýchá. Kyslík si vybírá kapr žábrami přímo z vody.
A tu je další obyvatel rybníka, pyšný dlouhonohý čáp. Dlouhým červeným zobákem hledá ve vodě žáby a ryby. To je jeho nejoblíbenější potrava.
Někdy čáp nepohrdne ani užovkou. Té na obrázku zatím nebezpečí nehrozí. Užovka umí výborně plavat, třebaže nemá ruce, ani nohy, ani ploutve. Vlní se celým tělem a pomocí tohoto vlnivého pohybu se dostává dopředu i ve vodě, i na zemi.
Kořist si hledá i na suché zemi, i ve vodě. Požírá ji celou, jako teď tuto žabku. Chytá i myši a hraboše, proto je užitečná.
Konečně jsme objevili i divoké kachny. Snad je to samé hejno, které jsme viděli na začátku.
Toto je pár divokých kachen. Ta pestřejší se zeleným límečkem na krku, to je samec. Samice je skromnější, jednobarevná.
I čejky se rády zdržují u rybníka. Rybník jim nabízí hodně tichých míst na hnízdění.Kromě toho živí se hlavně malými rybkami – a těch je tu plno.
Všechno, co jsme v jezeře a okolo jezera dosud viděli, je velké, nápadné a přístupné i pro malé děti. Ale je tu i hmyz a jiní drobní živočichové, které najdeme jen s velkou trpělivostí a s ostrým zrakem. Jedním z nich je potápník. Je velký jako chroust. Poznáme ho lehko podle žluté obruby na hřbetě.
Ve světě vodního hmyzu je to dravec. Živí se vodními živočichy, zejména rybkami.
Vážka nežije ve vodě: létá ve vzduchu za pomoci dvou párů blanitých křídel. Najdeme ji ale vždy jen u rybníka, u vody.
Je to proto, že její larva je vodní živočich a dravec, živí se pulci a rybkami. podobně jako potápník.
A je tu ve vodě ještě drobnější, ještě nepatrnější hmyz. Ten narůžovělý pás ve vodě to není barva, to je hejno dafnií. Lidově se jim říká vodní blechy. Ale se skutečnými blechami nemají nic společného.
Tu je jedna z nich. Vidíte oči na její hlavě? U hlavy má rozvětvená tykadla. Každou chvilku s nimi zamává a tak poskočí. Její pohyb je trhavý, zdá se, jakoby stále tancovala.
Vodoměrka umí chodit po povrchu vody. Nikdy se nepotopí. Po vodě se pohybuje tak bezpečně, jako my lidé na suché zemi.
Neunavilo vás to? U rybníka jsme toho viděli už opravdu hodně. Odpočineme si trochu a pokocháme se pohledem na čarovný květ bílého leknínu.
Je večer, je třeba se od jezera vrátit domů. I rybník a jeho obyvatelé se uložili k odpočinku, jenom kvákání žab nám zaléhá v uších a vyprovází nás na cestě domů ještě dlouho, dlouho.
