y
Ošklivé Kachňátko
Jakou povíš pohádku, o čempak to bude? O labutím děťátku, lupení je všude.
V lupeníčku zeleném kachní máma stará sedí, vejce zahřívá na začátku jara.
Pí, pí, kách, kách! Už jsem tady, dej hrách! Mámo, mámo, už jsme tady! – S tímhle však si nevím rady.
Co to s tebou, vejce je? Maminka tě zahřeje, maminka ti teplo dá, kachňátko se proklubá.
Pí, pí, už jsem tu! – Takovouhle šeredu! To přec není moje dítě! Na vodičce vyzkouším tě.
Hezky čvach, kách, kách! Šeredáček na vlnkách jako šipka hbitě letí – nejlíp plave ze všech dětí!
Doma potom na dvorečku máma představuje: Inu celkem ujdou ještě, krocan zahudruje.
Kač, kač, co jsi zač? káčer rozlobí se: Takovýhle šeredáč, jdi mi z očí, kliď se!
Samotinký v rákosí sedí Šeredáček – Z domova ho vyhodili, pláče, hořce pláče…
Můj ty smutku, chachacha! Chechtají se housata: Málem šel by z tebe strach, jsi ty ale pěkný brach!
Vtom však náhle prásk a třesk! kulka letí jako blesk – Voda krví zbarvila se… Střílejí a znovu zase!
Oči šelmy, oči kruté na kachňátko upírá. Oči svítí, nepohnutě, tlama psí se rozvírá…
Neroztrhal kachňátko, příliš ošklivé je. – Utíká teď, utíká, v bázni zlé se chvěje.
Nechte mě tu, babičko, mějte slitování! Sneseš-li mi vajíčko, vyplním tvé přání.
Sedí malý Šeredáček, v koutku sedí sám – Zle se na něj osopili: K čemu pak jsi nám?
K ničemu! Jen ošklivý jsi! Jdi si tedy, jdi! Darmo ujídáš mu z mísy, tvore šeredný!
Podzimem už vítr svistí, zašlo sluníčko – V žlutavé se choulí listí, ráno, raníčko…
Šeredáčku, šedý ptáčku, co to šumí tak? Ptáci letí, čarokrásní, vzhůru do oblak…
Labutě už odletěly, napad první sníh – Kachňátko se zimou chvěje v chladných krůpějích
Tuze dlouhá zima byla, samý led a mráz – Sluníčko, ach, kdy se vrátíš, kdy se vrátíš zas?
Zlaté slunce vrátilo se, jaro přišlo s ním. Po krajině rozlétlo se k bílým labutím.
Lehce pluje po hladině, zdalipak ho znáš? Sněhobílý, čarokrásný, Šeredáček náš!
Ze všech je teď nejkrásnější, krásný jako sen! Vítejte ho, družky bílé, jarním polibkem!
