y
Krejčík hrdina
Šije nitě mistr Pích, až se zrovna kouří z nich. Jehla lítá, samý vzruch, kolem hlavy hejno much.
Mouchy bzučí zum, zum, zum. Nerozumím dnes žertům! Mistr Pích se rozehnal, plácačkou je všechny vzal.
Sedm jednou ranou! Kdo by to byl řek´! tohle přece umí jenom velký rek!
Hned si všechno sbalí, na cestu se dal. Dost mám krejčoviny, bude ze mne král!
Ve městě si koupím přenádherný šat, sedm jednou ranou všem chci dokázat!
Pane králi, pane králi, já jsem krejčík hrdina! Chci tvou dceru za manželku a království do věna!
Inu, dám ti tedy dceru, pan král odpoví. Dříve ale zdolat musíš mocné dva obry.
To vám byli obři velcí každý jako dub, krejčík větvičkou je šimrá, neřek ani muk.
V tom se obři probudili, mají hrozný vztek, – Potom spolu zápasili, až se krejčík lek.
Nakonec už byli mrtví. Krejčík čapky vzal, honem běží k panu králi, že to vykonal.
Vskutku! Pan král podiví se: Chceš-li dceru mít, musíš ještě jednorožce mečem zahubit.
Jednorožec, tlustokožec zle se rozbíhá, v tom už krejčík ale zchytra za strom uhýbá.
Šmik a šmik! je hlava dole! Zas je vítězem! Za svou chytrost zasloužil by třicet princezen!
Pan král se teď tuze trápí, jak to udělat, nechce tomu krejčíkovi svoji dceru dát.
Poraďte mi, moji milí páni rytíři, jak se dostat na kobylku tomu krejčíři!
To aby v tom čerti byli! generál si dup – abychom ho nezkrotili. Pošlu na něj pluk!
Krejčík zatím přenáramně dobře hodoval: Nalej ještě, vína nalej, zítra budu král!
V tom vám dveře rozletí se s mocným pokřikem, pět set mužů vpochoduje – zle je s krejčíkem!
Krejčík ale nebojácně hned se do nich dal: Sedm jednou ranou! křikne, až je rozehnal.
Pane krejčí, pane krejčí, vy jste hrdina! Vezměte si moji dceru a říš do věna!
A tak svatbu vystrojili. Krejčík dostal řád, sedm dní se hodovalo pilo napořád.
V celé zemi z toho byla radost veliká, že teď mají bohatýra krále krejčíka.
Přejme mu to, krejčíkovi, vtipnou hlavu měl, ať si třeba dodnes vládne, jestli neumřel!
