y
Mošno, zatřes se!
Byl jednou jeden chudý sedlák. Jednou, když sel poslední žito, vzal mu je vítr. Darmo běhal ubožák a hořekoval. Žena mu radila, aby se vydal za větrem a žádal od něj ztracené žito za náhradu.
Sedlák odešel. Dlouho chodil, až pod jedním keřem našel vítr. Pověděl mu, co se s ním stalo. Vítr ho vyslechl, dal mu brašnu a řekl: „Když této brašně řekneš: Brašno, zatřes se!, dá ti tolik jídla, kolik budeš chtít. Ale nikomu se nechlub!” Sedlák se zaradoval, poděkoval mu a šel rychle domů.
Doma si sedl ke stolu, zavolal ženu a osm svých dětí a řekl: „Brašno, zatřes se!” Brašna se opravdu zatřásla a všelijaká dobrá jídla stála na stole. Děti výskaly radostí a všichni se s chutí najedli.
Jednou pozvali na hostinu pána. Když se dobře najedl a napil, požádal sedláka, aby mu brašnu půjčil alespoň na tři dny, neboť chtěl ukázat hospodyni, jak se má vařit bez ohně. Sedlák mu ji ochotně půjčil.
Když měl pán brašnu, pozval si na nedělí hosty z celého okolí a vesele hodovali.
Uplynuly tři dny a sedlák netrpělivě čekal na svoji brašnu. Konečně se rozhodl, že si pro ni půjde. Ale pán na něj začal křičet: „K čemu by ti byla? Já potřebuji více takovou brašnu, vždyť já mívám hosty. Tady máš polovici chleba a jdi domů! Brašnu ti už nedám.”
Co měl ubohý sedlák dělat? Vrátil se domů. Žena, děti doma pláčí a říkají: „Je to tvoje vina, proč jsi brašnu dával?” Nakonec mu žena poradila, aby šel za větrem a žádal od něj druhou brašnu.
Muž šel k větru a žádal druhou brašnu. Vítr nejdříve kroutil hlavou. Ale když sedlák velmi prosil, aby se nad ním a jeho dětmi slitoval, dal mu novou brašnu. Potěšený sedlák si ji vzal, poděkoval a pospíchal domů.
Zavolal ženu a děti, aby si sedly za stůl. Položil brašnu na stůl a řekl: „Brašno, zatřes se!” Brašna se zatřásla, vyběhlo z ní devět holí a začaly všechny bíti. Teprve
když všichni utekli, schovaly se hole do brašny. Sedlák nelenil a vzal rozum do hrsti. Nacpal si brašnu pod halenu a šel k pánovi.
Když sedlák přišel, pán seděl v pokoji. Pozdravil ho, přistoupil k němu a žádal svoji brašnu, anebo alespoň tři vdolky za ni. Chtěl vdolky, neboť viděl, že je hospodyně v kuchyni právě peče. Pán vstal, šel přinést vdolky a brašnu zapomněl na stěně.
Mezitím co byl pán venku pro vdolky, vytáhl sedlák svoji brašnu z haleny, vzal ze stěny tu dobrou brašnu a pověsil místo ní tu s holemi. Brašnu schoval a čekal na pána. Ten se zanedlouho vrátil a hned se podíval na stěnu. Když viděl, že tam brašna visí, nemyslel na nic zlého a řekl: „Víckrát mi sem nechoď! Jdi raděj pracovat, brašna je moje! Už jsem ti ji pořádně zaplatil!
Sedlák měl radost, že dostal svoji brašnu, řekl jenom sbohem a šel domů. Sotva došel domů, zatřásla se brašna a na stole bylo jídla jako na hostině. Dobře se najedli a napili a čekali, co pán udělá s druhou brašnou.
Když na neděli přišli k pánovi hosté zeširoka, zdaleka, nenechal nic uvařit. O dvanácté si hosté zasedli ke stolu, pán položil brašnu doprostřed stolu a zavolal: „Brašno, zatřes se!” Brašna se zatřásla, devět holí z ní vyběhlo a pána i hosty dobře zmlátilo. Hosté utekli, kudy mohli a nikdy víc k pánovi na hostinu nešli. Pán vzal brašnu a odnesl ji sedlákovi a od té doby už nic od něj nežádal.
